pátek 1. ledna 2016

Novoroční

Tak, teď je ten správný čas, abychom si zase všichni slíbili, že už nebudeme tolik žrát, pít, kouřit... Že začneme běhat, cvičit, dělat jógu nebo aspoň budeme chodit s tím psem na delší vycházky. Že budeme hodní, vstřícní, štědří, nezávistiví... nebo naopak tolik hodní nebudeme a nenecháme už ze sebe dělat blbce. Že se konečně naučíme ten cizí jazyk, háčkovat, řídit, chodit na schůzky včas... Že budeme systematičtější, organizovanější, praktičtější a zbavíme se toho bordelu jak doma, tak v hlavě. Že budeme chodit dřív spát nebo naopak nebudeme tolik spát a budeme aktivnější. Anebo nebudeme tolik aktivní, ale začneme relaxovat a meditovat. Prostě ode dneška se staneme lepšími lidmi, se kterými chce každý trávit svůj čas :) Taky to tak máte? Potřebu od prvního ledna udělat nějakou zásadní změnu, anebo s vámi tohle "magické" datum nehne a nepropadáte hysterii novoročních předsevzetí?

PF2016

Já se přiznám, že jsem přesně ten typ předsevzetí-chtivého člověka. Ale většinou nečekám až do ledna. Že nebudu tolik žrát sladké a zbavím se konečně závislosti na tom tichém zabijáku - bílém cukru, tak to si slibuji zhruba každou neděli večer, abych pak zahájila pondělí koblihou k snídani.

Takové pomyslné seznamy, plné předsevzetí, si v hlavě vytvářím každou noc, když nemůžu spát a chytají mě černé myšlenky typu "Třicet ti bylo... ehm, dávno... a co jsi v životě jako dokázala? Nic! Jakou jsi udělala profesní kariéru? Žádnou! V čem jsi vlastně dobrá? V ničem!..." Ano, tyhle psychopatické depresivní myšlenky se mnou čas od času zacloumou a já si v tu chvíli v hlavě slibuji konečně s tím něco udělat! Třeba, že začnu sama řídit auto, protože přece nejsem takový lempl a sama nevím proč z toho mám pořád nesmyslný strach. Naučím se dokonale Excel a budu si na vše dělat systémy a tabulky. Budu číst odborné články v angličtině! Budu se zajímat, co se aktuálně děje v HR a recruitmentu (kdybych se tam náhodou někdy vrátila). Začnu zase cvičit jógu každý den. Budu se víc věnovat Matildě a nebudu jí denně pouštět Duck TV! Budu se víc věnovat sobě, vzdělávat se, číst knížky a méně, mnohem méně času trávit online... bla bla bla... nebudu žrát sladké! :)

Na druhou stranu vím, že co si někam nezaznamenám, jakoby nebylo. Přijde totiž ráno, černé myšlenky vyšumí a já opět snídám kafe s buchtou a za zvuku Duck TV najíždím na facebook. Proto bych si tady chtěla sama sobě fakt na vážno slíbit, že nějaké ty malé krůčky k tomu, abych se stala člověkem sám se sebou spokojeným, udělám. A vy jste mi tichými svědky :)

Co mě tedy udělá v roce 2016 (snad) spokojenější, méně depresivní a třeba i lehce sebevědomější?

  • Pokusím se konečně přijmout svoje rodiče takové, jací jsou. Už jsem dost stará na to, abych pochopila, že oni jsou už dost staří na to, aby se nějak výrazně změnili. Přestanu se trápit tím, že naše životy, cesty a názory jsou odlišné a nebudu se je snažit měnit. Ač mají chyb spoustu, některé názory vyloženě mimo a nešetří na mě kritikou, tak si začnu více vážit prostého faktu, že tu pro nás jsou a mají nás rádi.
  • Smířím se s tím, že teď jsem prostě na mateřské a můj projekt číslo jedna je Matilda. Přestanu pořád dokola řešit fakt, že teď nevydělávám, že se nemám po mateřském kam vrátit, že nevím, co se mnou bude, a že budu někde zase jednou začínat od nuly. No a co.
  • Naopak se pokusím vytěžit z mateřské maximum! Budu pokračovat v psaní blogu, protože to je pro mě úžasný relax a jsem strašně ráda, že sem chodíte! Budu pořád makat na angličtině, abych ji neztratila, protože to je to, co umím a mám ráda. Budu zase víc číst knihy a míň surfovat na netu.
  • Začnu řídit! Jako fakt! A nejen sama, ale i s Tilišákem. Ať nejsme pořád tolik odříznuté. Nevím proč se toho tolik bojím, když mi to vlastně docela jde (ano, musím se psychicky podpořit :).
  • Kvůli mým extra špatným zádům začnu zase cvičit, ideálně každý den. Měla by to pro mě být samozřejmost. Ať už to bude jóga, běhání na elipticalu, domácí cvičení podle Jilian anebo alespoň rychlá chůze s kočárkem do kopce. Vím, že když jsem aktivní, jsem i na ostatní mnohem milejší a cítím se milionkrát líp. A nebylo by od věci se konečně zbavit té klokaní kapsy, co mi po porodu zůstala na břuchu :)
  • A když na mě přijde zase ten noční splín, vzpomenu si na to, co jsem v životě dokázala. Že jsem zcestovala velký kus světa a žila dlouho v zahraničí. Že jsem se hecla a i po třicítce si dodělala magistra. Že, když se do něčeho pustím, tak umím vydržet a dotáhnout to. Že mám nádhernou a zdravou dceru s tím nejúžasnějším chlapem na světě, který by mohl mít na každém prstu deset ženských se skvělou kariérou, ale vybral si mě :) Že mám rodinu, která je sice někdy na zabití, ale vždycky mě v nejhorším podrží. A že mám kolem sebe spoustou úžasných kamarádek, díky kterým tu mateřskou zvládám. Takže velké díky vám všem, že tu jste! :)

Držte mi tedy palce a já je budu zase držet vám, ať je tenhle náš nový rok pro nás všechny rokem, kde nebudeme litovat jediné vteřiny!

P.S. ...ale to sladké stejně furt žrát budu :-))

3 komentáře :

  1. Jojo, tak nějak. S většinou tvých předsevzetí se ztotožňuju. Máme to dost podobně, jen přes bod dva jsem se přenesla už minulý rok a hodně to pomohlo mé psychice. Tak s chutí do toho. Na sladké já zanevřít nemůžu, ať je pneumatika nebo není :))

    OdpovědětSmazat
  2. Ježíš, to je jak kdybyste mi seděla v hlavě a dávala na papír moje myšlenky, co se mi po nocích plíží hlavou;)) Obzvlášt body se smířením se s rodinou, jaká je, prací, která po mateřské nebude, dokopání se k řízení auta i pravidelnýmu pohybu... Tak držím pěsti a díky za sdílení vašich myšlenek, které mi pomáhají si třídit ty mé! Věra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ufff, to jsem ráda, že v tom nejsem sama :-D Ale né, přeji, ať se myšlenky třídí rychle a všechno se děje tak jak má :-)Je třeba žít přítomností, už se opakovat nebude :)

      Smazat