pátek 28. února 2020

Jak si najít svého mentora... Třeba na mateřské!

Mentoring je poslední dobou poměrně často skloňované slovo. A pro nás mámy na nebo čerstvě po mateřské by to mohlo být hodně užitečné slovo! Dřív jsem měla mentoring spojený především s akademickým světem, můj vedoucí diplomky byl vlastně takovým mým mentorem. Dnes tenhle pojem ale uslyšíte skloňovat také v souvislosti s pracovním prostředím. Mentoring v rámci firmy je asi pro všehny známá a přirozená věc. Nastoupí nováček a pod ochranná křídla si ho vezme zkušenější kolega nebo team leader, který mu kromě toho, že mu ukáže, kam se chodí na obědy, a který automat vydává lepší kafe, postupně předává i firemní či produktové know-how a pomáhá mu prohlubovat jeho znalosti v daném oboru. Taková klasická nalejvárna, která vás asi čeká na každé nové pozici. Do mentoringu se ale může pustit úplně každý, ať už jako mentor, který má chuť sdílet anebo mentee, který se tímto způsobem může na své profesní cestě neuvěřitelně posunout. A třeba zrovna na mateřské!

femme pallet, mentoring, práce na mateřské, mateřství, zpátky do práce, HR

Mně tento koncept sdílení zkušeností úplně nadchnul, a proto jsem se rozhodla také si najít svého mentora. Zjistila jsem, že možností je opravdu spoustu. Mentora vám může pomoci najít třeba nějaká organizace. Já jsem jako úplně první oslovila holky z platformy Femme Pallet, což je komunita sdružující a podporující ženy na jejich kariérní cestě a v byznysu. Kromě toho, že pořádají různé workshopy a setkávání (vždy v angličtině) na různá témata (například nedávno tady v Brně proběhlo skvělé setkání Women in leadership), tak se můžete zapojit do jejich mentoringového programu. Za jednorázový poplatek vás propojí s člověkem z oboru, který vás zajímá, a ve kterém se chcete vzdělávat. Je to úplně jednoduché. Napíšete jim, kdo jste, co děláte, jaký je váš cíl, v čem konkrétně se chcete vzdělávat a čeho tím chcete dosáhnout. Detailně také popíšete, jaký by byl váš ideální mentor a co od těchto setkání čekáte. Holky podle vašeho popisu takového odborníka ve vaší lokalitě vyhledají a pokud s nimi ještě nespolupracuje, tak ho osloví. Následně vás s ním propojí a oběma vám dají jakousi osnovu nebo návod, jak budou vaše setkávání probíhat. V rámci toho programu máte dvanáct hodinových setkání s mentorem během půl roku. Jak a kde se budete potkávat, zdali někde v kavárně nebo po skypu, to už je čistě na vaší iniciativě.

Já jsem jim napsala, že bych si přála jako mentorku zkušenou HR manažerku z Brna, z technologické (ideálně IT) firmy a popsala jsem jim, jaké by měla mít vlastnosti. To pro mě bylo hodně důležité, opravdu jsem nechtěla trávit čas s nějaku autoritativní a direktivní ředitelkou, která mě bude shovívavě poučovat. Z Femme Pallet se mi ozvaly asi za tři týdny a propojily mě s HR manažerkou jedné velké americké korporátní firmy, se kterou se teď na pravidelně zhruba jednou za čtrnáct dní potkáváme a probíráme témata, která jsme si na začátku nastavily. Moje mentorka mi do budoucna dokonce nabídla i několikadenní shadowing přímo u ní ve firmě, abych si věci osahala i v praxi. Zároveň je mi k dispozici na mailu nebo telefonu, když například ve své práci sama řeším nějaký problém a potřebuji se o tom s někým poradit. Musím říct, že mi vybraly opravdu skvělou a empatickou ženskou, která mi osobnostně sedla, jsme hodně podobného věku a dokonce máme obě čtyřleté holčičky. Naše sezení jsou pro mě moc příjemně a užitečně strávený čas.

Někoho by třeba napadlo, že výsledkem mentoringu může být i to, že následně mentor nabídne svému menteemu pozici u sebe v týmu. Možná i to může být důsledek těchto sezení, pokud si ti dva opravdu sednou a funguje jim to spolu. Tohle ale zrovna můj cíl nebyl, já to mám v tuto chvíli spíše naopak. Na základě zkušenosti a povídání mé mentorky se totiž čím dál více ujišťuji, že bych do velkého korporátu pracovat asi nešla. I to je dobré si uvědomit a jsem za tato prozření vděčná. Přesto mi takovýto zkušený člověk z korporátu může předat spoustu cenných informací, zkušeností, procesních postupů, tipů, kontaktů a nových úhlů pohledu na záležitosti, které třeba zrovna řeším ve své práci.

Mentoringový program nabízí více instucí. Na jaře se například otevře další program pro ženy od British Chamber of Commerce BCC EQUILIBRIUM – Mentoring Programme for Women, kam se může přihlásit každý a ten je myslím dokonce zcela zdarma. Mentoringový program pro ženy v byznysu má třeba i olomoucký spolek MINERVA 21.

No a to nejlepší nakonec, mentoringový program jsme před nedávnem rozběhli i v naší #suHR komunitě! Od ledna běží první cyklus, kam se nám přihlásilo víc jak 60 účastníků v rámci celé ČR na straně mentees i mentorů. Určitě vám tady dám vědět, až budeme rozbíhat další kolo, abyste se mohli třeba také zaregistrovat. V rámci #suHR mentoringového programu účastníky navíc kromě pravidelných one-on-one setkání s mentorem/menteem čekají i speciální vzdělávací akce nebo exkurze ve firmách. Holky z našeho týmu jsou prostě neuvěřitelné, jak se jim tento program podařilo v krátké době parádně poskládat a vypustit do světa. Pokud vás tedy oblast HR zajímá, určitě sledujte náš #suHR blog i sociální sítě!

K tomu, abyste se dostali k mentoringu nakonec ale vůbec nepotřebujete být součástí žádných platform, institucí ani se nikde registrovat. Mentoring je jednoduše způsob jak mezi sebou sdílet a předávat si odborné zkušenosti se vzájemnou důvěrou, úctou a podporou. I mentee může svému mentorovi ve spoustě věcí otevřít oči nebo mu dát upřímnou zpětnou vazbu. Pokud tedy víte o někom, kdo vás inspiruje, koho obdivujete, sledujete a na jehož úroveň byste se třeba jednou chtěli dostat, tak ho jednoduše oslovte napřímo! K tomu totiž nepotřebujete nikoho a nic jiného než jen sebrat odvahu, seřadit svoje myšlenky do slov a poslat jeden email. A pak se třeba začnou dít velké věci!

Přesně tohle jsem udělala před pár dny i já. Díky tomu jsem získala svoji druhou mentorku, která je z firmy, kterou už nějakou dobu s obdivem sleduji, a která je mi poslední dobou velkou inspirací. Jeden večer jsem prostě sedla k počítači a napsala jí dlouhý email, kde jsem popsala co všechno na ní obdivuji, jak se mi líbí její způsob práce a to, co ve svých, ať už minulých nebo současných, rolích dokázala. Popsala jsem jí, kdo jsem já a důvody, které mě k tomuto kroku vedou a na rovinu se zeptala, jestli by byla ochotná mi občas věnovat chvilku svého času a pomoci mi s mým profesním rozvojem. Dopadlo to skvěle, email ji moc potěšil (i když byl nechutně dlouhý) a řekla ano. Upřímně, nikdo na vás nikdy nebude nepříjemný, pokud se k takovému kroku odhodláte. Nejhorší, co se může stát je, že vám ten člověk odpoví, že na něco takového bohužel nemá čas anebo nemůže nic veřejně sdílet z nějakých vnitrofiremních důvodů. Ale věřte mi, že rozhodně bude potěšený, a že na vás jen tak nezapomene. Mnohem pravděpodobnější ale je, že to klapne. Věřím, že většina lidí, zvláště odborníků, ráda pomůže, pokud na to mají kapacitu a vy jim tímto návrhem navíc rozhodně zvýšíte sebevědomí a potěšíte je. A v neposledním je dost možné, že i oni si z vašich sezení nakonec odnesou nové poznatky.

Jednoduše to zkuste. Chodit na kurzy, semináře a workshopy je skvělé, ale za mě je mentoring věc, která vás v poměrně krátkém čase dokáže výrazně profesně posunout, nakopnout vás k lepším výkonům, přimět vás dívat se na věci jinýma očima, vyzkoušet nové způsoby a popustit třeba uzdu vaší kreativitě. Kromě toho vám pomůže získat cenné kontakty, které určitě jednou využijete a možná dokonce ve svém mentorovi objevíte nejen skvělého rádce, ale nakonec i přítele. Jsem si jistá, že pro nás, mámy na mateřské, je tohle prostě jedna z nejlepších cest, jak se pomalu dostat zpět na svoji profesní cestu (anebo třeba na úplně novou cestu!) a získat tak neocenitelnou podporu.

A co vy, máte nějaké zkušenosti s mentoringem?

středa 4. prosince 2019

Žijete svůj IKIGAI?

Jak už jsem zmínila v předchozím článku, můj poslední rok mateřské se nese ve znamení vzdělávání (článek ZDE). A moc mě to baví. Člověk by neřekl, kolik skvělých možností a příležitostí kolem něj najednou vyskáče, když se na to začne opravdu soustředit a jde tomu naproti. Před třemi týdny jsem se už podruhé zúčastnila skvělé recruiterské konference Evolve! Summit 2019. Na téhle páradní akci, plné nabušených prezetací a protřelých keynote speakrů, mě kupodivu nejvíce zaujala neskutečně příjemná a skromná žena Karolína Presová a její projekt Replug me. Její přednášce, která se týkala digitáního wellbeingu u dětí, bych někdy ráda věnovala celý článek, protože tohle téma se nás všech přímo dotýká a hodně se mnou rezonuje.

Musím se taky trochu pochválit. Před dvěmi týdny jsem totiž dokončila desetitýdenní rekvalifikační kurz personalistiky akreditovaný MŠMT se zkouškou profesní kvalifikace. To bylo hodně náročné. A to co se týče času stráveného v lavici i množství látky, kterou jsem musela dostat do hlavy. Naštěstí se podařilo, nevyrazili mě a teď můžu jít třeba vesele vyjednávat s odbory kolektivní smlouvu (haha, doufám, že nikdy!) :)

Před nedávnem nám taky v Brně vznikla jedna skvělá komunitní záležitost - skupina #suHR založená na principu vzájemného vzdělávání a sdílení nás, moravských HRistů. A já jsem měla navíc to štěstí, že si mě její zakladatelka Míša vybrala do týmu ambasadorů a můžu teď s fungováním téhle skvělé iniciativy pomáhat. To mimo jiné znamená, že moje pisálkovské výtvory teď kromě tady najdete i na blogu #suHR. Pokud se tedy zajímáte o cokoli z HR či recruitmentu a jste z Brna, Olomouce nebo Ostravy, berte to jako praktický tip a určitě #suHR sledujte na FB a přijďte na nějakou z našich akcí nebo workshopů.

Třeba takový workshop na téma osobní a kariérní rozvoj, který tento týden proběhl v brněnském Impact Hubu, byl naprosto skvělý a využitelný úplně pro každého. Workshop vedla Ida Peťková, osobní a profesní koučka a já jsem měla poprvé možnost slyšet o japonském principu Ikigai. Ikigai znamená něco jako smysl života anebo taky důvod proč ráno vůbec vstát z postele. Abychom byli v životě a práci šťastní, měli bychom se všichni pokusit najít svůj Ikigai. Je to vlastně propojení toho co milujeme, toho, v čem jsme dobří, toho, co potřebuje společnost a toho, co nás uživí. Co ale vlastně potřebujeme nejdříve udělat, abychom došli k našemu cíli, ať už profesnímu nebo osobnímu? Pro začátek určitě pomůže vydefinovat si, jaké jsou naše znalosti, dovednosti, zkušenosti, návyky a vztahy, které máme. Jedině poznáním a uvědoměním si všech těchto aspektů a hlubokou sebereflexí dosáhneme nakonec toho, co pro nás znamená úspěch.

mateřská, práce na mateřské, vzdělávání, ikigai, rodičovská dovolená, rodičák, děti, práce

Proč je pro firmy dobré, aby jejich lidé našli svůj Ikigai? Třeba právě proto, že člověk, který ho našel, se dokáže v rámci své práce jednoduše dostat do flow a ponořit se do naprosté koncentrace mysli. Takoví lidé mají určitě největší výkon, ale možná ještě důležitější je, že jsou ve své práci a se smyslem své práce spokojení. S velkou pravděpodobností jsou potom ke svému zaměstnavateli velmi loajální a šíří kolem sebe nadšení a pozitivní atmosféru. Takoví lidé jsou tím největším bohatstvím firmy.

V rámi opravdu praktického workshopu jsme se v sobě pokusili definovat svůj vlastní Ikigai. Zjišťovali jsme, jak by mohl vypadat, ale taky to, co nám na cestě k jeho dosažení brání. Vzhledem k tomu, že jsme se na workshopu sešla parta holek podobného ražení, naše strachy a překážky se dost shodovaly. Obavy, jestli dokážeme vyvážit rodinu a kariéru, jestli na cestě, kterou jsme si naplánovaly dokážeme vytrvat, všudypřítomný strach ze selhání nebo nedůvěra v sama sebe... Tyhle překážky můžeme ale překonat tím, že na sobě budeme pracovat, budeme realističtí a použijeme k tomu ty správné nástroje.

Na cestě v hledání Ikigai jsme měly šanci vyzkoušet si naše koučovací schopnosti za pomocí speciálních technik a správně mířených otázek, které nám Ida dala. Metodou SMART jsme si tedy nejdříve stanovily naše cíle - specific (konkrétní), measurable (meřitelné), achievable (dosažitelné), realistic (realistické) a timely (časově ohraničené). Potom jsme si je pomocí koučovacího modelu GROW ve dvojicích rozebraly. Čeho chceš dosáhout? Kde jsi teď? Jaké máš možnosti se v této oblasti rozvíjet? Co uděláš proto, abys dosáhl svého cíle? Otázky, kterými se člověk může sám sobě dostat opravdu pod kůži, nastavit si smysluplný rozvojový cíl a naplánovat cestu, kterou za ním půjde.

Co nám na této cestě pomáhá? Rozhodně další vzdělávání, ať už ve formě školení a workshopů nebo úplně nejlépe - formou mentoringu. Nejdůležitější je však samotná praxe, kdy naučenou teorii skutečně uplatníme v reálu a klidně se přitom můžeme učit i z vlastních chyb. Anebo můžeme učit druhé! Nic nám v hlavě nové věci nezafixuje tolik, jako když je musíme odprezentovat nebo vysvětlit někomu dalšímu. Může nás to sice někdy stát nemalé vykročení ze své komfortní zóny a možná za sebou necháme spoustu přešlapů, ale to nevadí, protože i takové "fuckupy" nám pomáhají posouvat se dál a blíže k našemu cíli. A hlavně nezapomeňte na networking a navazování vztahů, to je úplně neocenitelná věc, která nám vždycky do života přivede ty správné lidi v tu správnou chvíli.

Co jsem se o sobě během tohoto asi tříhodinového hledání Ikigai naučila já? Nečekaně hodně. Že mě v mém osobním i profesním rozvoji brzdí nízké sebevědomí, pocit nedostatečnosti a možná i jakýsi imposter syndrom (pocit, že si vlastně nezasloužím to, co mi život dává). Záležitosti, které si v sobě bohužel nesu z dětství a dospívání. Zároveň jsem si ale uvědomila, že vlastně spoustu věcí dělám dobře. Jsem člověk extrémně orientovaný na lidi. Jsem takový propojovač, srdcař a networking je moje druhé jméno. Chci lidem pomáhat najít v práci spokojenost a smysl. Průšvih možná trochu vidím v tom, že jsem hodně "nebyznysový" člověk a v pracovním prostředí mi jde více vždy o zaměstnance. Mám problém ztotožnit se se samotným předmětem podnikání firmy, pokud v něm nevidím nějaký opravdový smysl a přínos pro lidi. Asi bych tedy nebyla žhavý kandidát na nějakou globální HR pozici ve velkém korporátu, kde se HR už těsně prolíná s byznysem a musí spolu jít ruku v ruce.

mateřská, práce na mateřské, vzdělávání, ikigai, rodičovská dovolená, rodičák, děti, práce

Možná právě koučink je ten směr, kterým bych se měla vydat...? Zatím si tuhle myšlenku nechávám v hlavě otevřenou a časem se k ní třeba vrátím. Co jsem si ale ujasnila je, že, abych našla svůj Ikigai, musím pracovat pro firmu, jejíž produkt nebo podnikatelský záměr mi bude dávat smysl, bude pomáhat lidem a nebude jen generátor prachů pro vlastníky firmy. K tomu navíc potřebuji leadera nebo manažera, který mi bude zároveň mentorem a dokáže rozpoznat můj potenciál, dá mi velkou volnost, ale zároveň mě v mé cestě bude provázet. Je to vlastně hodně podobné jako ve výchově dětí :) Možná jsou moje představy idealistické a naivní, možná si stále frčím svém růžovém mateřském obláčku a můj Ikigai si kdesi v dáli cválá na duhovém jednorožci, ale stejně pořád věřím v to, že všechno v mém životě má svůj smysl, čas a svoje místo.

Mimochodem, pokud by vás tento workshop zaujal, Ida ho budeme v novém roce v Brně opakovat a přihlásit se můžete ZDE.

A co vy, našli jste už svůj Ikigai? Nebo jste teprve na začátku cesty? Zajímají vás témata vzdělávání a seberozvoje na mateřské? A nebojte, historky ze života s krakeňaty taky budou :)

Krásný advent všem!

úterý 18. června 2019

Dva v jednom - aneb dvě děti a jeden pokoj

Tak jsme je konečně sestěhovali. YESSS! Ložnice se po letech proměnila na místo, které patří rodičům a děti tam můžou jen na návštěvu. Mikeškovi budou v červenci dva roky, a už pár týdnů sharuje s Matildou její, teď už vlastně jejich, pokojíček. Je to teda docela nezvyk nemít v ložnici dětskou postýlku a moct si konečně dokořán otevřít v noci okno nebo si číst v posteli s rozsvícenou lampičkou.

dětský pokoj, sourozenci, dvě děti, mateřství

sobota 8. června 2019

Kosmetické okénko - tipy na přírodní kosmetiku

Dlouho se chystám sepsat svoje oblíbené pleťové produkty, které mi napevno zakotvily v koupelně. Už je to několik let, co jsem přešla na přírodní kosmetiku a krémy z drogerie nebo lékárny u mě prakticky nenajdete. Občas se objeví výjimka, ale pokud to jde, dám vždycky přednost přírodnímu složení. V jednom z minulých článků jsem vám už představila svoji oblíbenou značku Bioaroma (články ZDE a ZDE), které zůstávám stále věrná, ale přibyly k ní i nové objevy, které bych vám teď ráda ukázala.

přírodní kosmetika, cannor, konopná kosmetika, CBD, péče o pleť
Bez makeupu a následně nalíčená mojí kamarádkou vizážistkou. Přiznám se, že ač bylo samotné líčení moc krásné, tak jsem se v něm vůbec necítila sama sebou. Asi jsem dospěla do fáze, kdy mi na sobě stačí čistá pleť, troška řasenky a cítím se fajn. A tomuto pocitu přizpůsobuji svoji kosmetickou výbavu :)

středa 1. května 2019

Jaké to je pracovat při mateřské

"Buď opatrný, co si přeješ, mohlo by se to splnit." říká staré čínské přísloví. Pamatujete na můj článek z podzimu, kde jsem psala o tom, že se pomalu cítím být připravená dělat i něco jiného než "jen" mámu? (zde)

práce na mateřské, mateřská dovolená, práce s dětmi, HR, personalistika, aktivní máma

neděle 6. ledna 2019

Jak na nákupy v second handu - tipy a triky pro lepší úlovky

V zahraničí tomu říkají thrifting nebo taky ethical shopping. Thrifting, protože rozhodně šetří vaši kapsu. Ethical, protože tímto způsobem méně zatěžujete životní prostředi. O čem je řeč? O nákupech z druhé ruky. Před dvěma lety jsem psala článek o mých nákupech na Vinted a internetových bazárcích (KLIK) a dnes bych na tohle téma ráda navázala. Jsou to asi dva roky, co jsem zjistila (převážně díky kamarádce, která je královnou sekáčů:), že nejen na děti se dají sehnat dobré kousky ze druhé ruky.

second hand, sekáč, nákupy, z druhé ruky, slow fashion, nákupy oblečení, brněnské second handy

středa 21. listopadu 2018

Zimní MUST HAVE kukličky s merino vlnou od DUPETO

Blíží se zima. Nebo tu spíš už je. Minimálně ráno, kdy už bývá pod nulou (a kurnik! právě, když píšu tyto řádky, venku začalo sněžit). Takže oprava, zima se neblíží, zima definitivně začala. A proto tu pro vás mám doporučení na jeden parádní zimní kousek do šatníku vašich prcků. Můžete to brát jako tip na Vánoce, ale já bych jim tento kousek, být vámi, pořídila raději už hned. Zvlášť, pokud máte doma krakeňata, kterým nevydrží čepice na hlavě dýl jak minutu. S Matildou už se sice domluvit dá, ale Miky si rve dolů cokoli, co mu na hlavu nainstaluji. Můžou tam být klidně dvoumetrové šňůrky, které mu omotám až kolem pasu, ale raději by se na nich uškrtil, než si nechal čepici na hlavě. Proto u nás na zimu funguje jediné řešení jak udržet hlavy dětí v teple a moje nervy na uzdě - kuklička. Skoro bych řekla: Pořiďte si tento stylový kousek i do svého zimního šatníku...! Ale pravdou je, že na dospělých tyhle kukličky už tak roztomile nevypadají :)

dupeto, česká tvorba, merino, merino kuklička, výbava na zimu, dětské oblečení, funkční oblečení, merino vlna

neděle 26. srpna 2018

Střípky z léta

Kamarádky se mě ptají, proč už jsem tak dlouho nic nenapsala. No proč? Protože bylo vedro! Ale ne, tak jednoduché to úplně není. Je fakt, že tohle rozpálené léto a nonstop péče o dvě krakenidla mi moc energie navíc rozhodně nenechávali a je taky fakt, že jsem strašně zlenivěla. Respektive, ta péče o děti, domácnost a neustálý nedostatek spánku mě prostě přepnuli na totálně úsporný režim, kde se jakákoli aktivita, která není nutná k přežití, odkládá. A tak k tomu přišel i chudák blog...

život na mateřské, mateřská dovolená, dvě děti, miminko, výchova, náročné dítě

neděle 22. července 2018

Mikulášek má rok

Mikeškova narozeninová oslava nedopadla úplně podle plánu. Protože je narozený na začátku července, kdy rodina mého bráchy odjíždí pravidelně pryč, bylo jasné, že budou na oslavě chybět. Nakonec chyběla i rodina mužovi sestry a tím pádem taky všichni sestřenky a bratránci, na které se Matilda tak těšila. Matilda totiž pár dní před plánovanou oslavu dostala z ničeho nic vysoké horečky, které trvaly několik dní, takže jsme děti raději nezvali, aby od ní náhodou nechytili nějakého bacila. Nakonec jsme se tedy sešly alespoň v malém počtu nás dospělých, tedy dvou babiček, jednoho dědy a tety, abychom toho našeho šmudlu trošku oslavili.

první narozeniny, dárek k prvním narozeninám, koník futu, tipy na dárek
Matilda asi hodinu před příchodem hostů zvládla rychlou návštěvu dětské pohotovosti. Spadla z gauče a vzala to o konferenční stolek a já si byla jistá, že to bude na šití. Naštěstí nebylo...

čtvrtek 7. června 2018

Tělo, tělo, zpevnit by to chtělo...

Dneska to bude naprosto povrchně a přímočaře o těle. Duši si dáme zase někdy příště. A ne o tělech krakeňátek, ale o tom mém, dosti opotřebovaném. Nadešel totiž čas začít se zase starat nejen o tu drobotinu kolem mě, ale taky o sebe. A ne "tak trochu", ale pořádně. Nejdříve, abych to nějak uvedla a taky trošku odpálkovala všechny rejpalky, které si budou myslet, jak jsem děsně povrchní a marnivá, musím svému tělu poděkovat. Tělo, jsi úžasné! Vyrobilo jsi, odnosilo, vyslalo na svět a odkojilo dvě nejkrásnější bytosti na světě. Do teď ses z té makačky, co kolem toho všeho probíhala, nezhroutilo, nesesypalo ani nepodělalo. Funguješ stále celkem obstojně, přestože jsem tě zhruba do pětadvaceti ládovala všemi cukry a nezdravosti světa, moc s tebou necvičila, krmila tě nej(h)různějšíma práškama a nechala tě dejchat kouř z cigaret, kteří kolem tebe hulili jiní. Přestože na tebe často nadávám, říkám o tobě nepěkný věci a pomlouvám tě, tak věř, že tě mám ráda. A po zbytek života se ti budu pokoušet kompenzovat ty kopance, co jsem ti uštědřila, budu tě v rámci možností hýčkat a dělat všechno pro to, abysme se spolu cítili dobře, jo?

hubnutí po porodu, cvičení po porodu, kondička, žít zdravě

úterý 22. května 2018

Už víc jak tři roky řidičkou

Dneska jsou to přesně dva roky, co jsem napsala článek o tom, jak jsem se zbavila strachu z řízení auta (článek TADY). A to znamená, že už tři roky aktivně řídím SVOJE auto. Neuvěřitelné. Před pár lety naprosté sci-fi a dnes každodenní realita. Jak se moje řidičské schopnosti a vše kolem nich vyvinuly od posledního článku dál?

řízení auta, strach z řízení, nebát se řídit, auto, řízení

středa 16. května 2018

Jarní gaťata od Leroky

Jestli nějaká "značka" začíná v Maťulčině šatníku převládat, bude to Leroka. Funkční softshellové oblečení už bereme jenom od šikovné paní Lenky, která pod touto značkou šije, ale máme už od ní doma i pár hezkých kousků na parádu z příjemné teplákoviny. Zatím jsem ještě nenašla jinou českou značku, která by měla tak cenově dostupné a tak dobře ušité věcičky, takže tady zůstáváme věrni.

Leroka, home made, czech made, česká tvorba, české softshellky

středa 21. února 2018

Girls talk: O čistě ženských záležitostech

Jestli jste chlap, tak kšákšá. Z tohoto článku vás vyháním. Tohle je teď na chvilku čistě ženské území, protože budeme mluvit o čem? No přece o cyklu, menstruaci, antikoncepci. Takže chlapi, radši běžte sledovat olympiádu :) I když, mně vlastně tohle téma ani nijak intimní nepřijde. Ne potom, co v televizi běží jedna reklama na vložky za druhou a v čekárnách na gyndě na vás všude koukají reklamy na hormonální antikoncepci.

menstruace, hormonální antikoncepce, menstruační kalíšek, ovulace
Zdroj Pinterest

pátek 12. ledna 2018

Losos v kaluži... konečně jsem zase něco přečetla

Před Vánocemi zaplavily sociální sítě ódy na dvě knížky. Šlehačková oblaka od TerezyInOslo, kterou jsem zatím nečetla a Losos v kaluži od Markéty Lukáškové, kterou jsem si nakonec taky pořídila. Nalákalo mě to téma smrti a její "trochu jiné pojetí", jak se všude psalo. Původně jsem knížku brala jako vánoční dárek pro někoho z rodiny, který ji nakonec ale nedostal. Ne proto, že bych se do ní tak zamilovala, že jsem ji nemohla dát z ruky, ale spíše proto, že pro starší generaci by byl, podle mě, tento kousek dosti neuchopitelný. Podle recenzí je určena "pro mileniály". Musela jsem si teda vygůglit, kdo to vlastně ten mileniál je, abych zjistila, že já už mileniál nejsem. Takže, je to prosím generace Y neboli lidé narození od roku 1986 do roku 2004. Děti tzv. baby boom generace X. Jsou taky označování jako ti, kteří od svého dětství používají informační komunikační technologie. Já už jsem tedy ta "starší generace", no potěš... Každopádně jsem naštěstí knížce i všem terminologím ze světa sociálních síti rozumněla, takže zase taková bába snad ještě nebudu.

Tahle tenká knížka, kterou jsem i s mateřskými povinostmi přehltla za necelá dva dny (ok, byly Vánoce a muž hodně hlídal), je docela zajímavá, trochu divná, hořkovtipná a především dost čtivá. Seznámíte se v ní s cynickou a věčně negativní, trochu nesympatickou, ale jako literární postavou děsně vtipnou a srandovní dvacetišestiletou Barborou a její babičkou. S tou ji pojí neobyčejně blízký vztah neboť Báru prakticky sama vychovala. Jenže babička onemocní a umře (trošku spoiler, no) a zatímco se Bára s její smrtí hodně po svém vyrovnává, tak babiččin příběh nekončí. Putuje totiž do nebe, které je popsané tak povedeně, že by tomu až člověk tak trochu chtěl věřit. V nebi se setkává se svými blízkými, manželem, rodiči a posílá Báře na zem různá znamení, které jí mají pomoci najít v životě tu správnou cestu.

Po dlouhé době jsem se začetla do knížky a musím říct - bavila mě. Velké plus. Měla jsem na čtení čas! Což teda není zásluha autorky, ale mého muže a Vánoc, ale pro mě to bylo další mega velké plus. Děsně se mi líbila Bářina jedovatá cyničnost, díky které může být čtenářům jako postava sice docela nesympatická, ale ty její postřehy a hlášky byly prostě neuvěřitelně vtipné a ostré a přitom totálně uvěřitelné a reálné. Až jsem se v ní někdy sama viděla, z čehož nemám teda zrovna radost. Naopak babička působila jako děsná sympaťanda, i když sice trošku nereálná, ale člověku se až chtělo uvěřit, že i takto by klidně mohla šedesátiletá paní přemýšlet, mluvit a jednat. Knížka ve mně dokonce vyvolala i nějaké ty emoce, což jsem od ní na začátku tedy vůbec nečekala. Jedna z posledních kapitol, kde se Bářina babička setkává v nebi se svojí vlastní mámou a konečně jí řekne to, na co neměla za života odvahu, je pro mě osobně asi nejsilnější. Jako by si autorka některé myšlenky půjčila z mé hlavy.

"Víš mami." Polkla jsem naprázdno. Sakra, teď nebo nikdy. "Přišla jsem, abychom si spolu ujasnily pár věcí. Zkus mě, prosím, nechat mluvit. Víš, co mě vždycky trápilo? Od doby, co pamatuju? Že jiný maminky svoje děti chválí, a ty mě jen kritizuješ. Že jsem ti nebyla nikdy dost dobrá, protože jsem nedělala v životě věci, které jsi chěla ty, a dělala jsem to, co jsem chtěla já..... "Strašně mě mrzí, že my dvě jsme k sobě nikdy nenašly cestu...."

O to víc mě pak zamrzelo, že ten konec je takový divně nedotažený. Někdo by možná napsal "otevřený", s vidinou pokračování v dalším díle, ale podle mě byl spíš trochu moc narychlo splácnutý. Chybělo mi tam tak takové to "closure", kdy knihu opouštíte s dobrým pocitem, že ten příběh doběhl, vyřešil se, uzavřel se.

Takže, má podle mě smysl do knihy investovat ty trochu přepálené tři stovky? Upřímně, asi ani ne. Je to kniha, kterou si přečtete stejně nejspíš jen jednou a už se k ní nevrátíte, tudíž, dle mého názoru, zbytečný lapač prachu do knihovny. Jestli máte ale možnost si knížku půjčit anebo chcete darovat kamarádce originální a nenáročnou povídku, kterou přelouská jedním dechem (a vy díky tomu taky), jděte do ní.

losos v kaluži, marléta lukášková, recenze, knihy, český autor, mileniálové, téma smrti

sobota 9. prosince 2017

Moje nezbytnosti pro mimi

S příchodem prvního miminka jsem měla strašnou potřebu pořizovat spoustu věcí. A dost jsem se nechala masírovat různými internetovými diskuzemi i reklamou. Měla jsem pocit, že k tomu, aby u mě mimčo přežilo, potřebuju všechno. Kolik času jsme tehdy s mužem trávili nad výběrem kočárku, autosedačky, ale i takových blbostí jako mantinely do postýlky. Navíc všechny ty serepetičky jako nebesa nad postýlku, dečky, polštářky, válečky na polohování, chrastící hračky, kterých si Máťa skoro nevšimla, protože kolíčky na prádlo a naběračka byli zajímavější. Směju se, jak jsem před příchodem prvního miminka všechno sterilizovala, protože jsem na youtube viděla video jedné (stejně nezkušené) budoucí maminky, že to tak dělá. Takže byly pro Máťu nachystané sterilizované tyčinky do uší, dudlíky, zásuvky, prostě všechno co šlo. Dokonce jsem i první miminkovské oblečky tehdy vyžehlila! Já, která opravdu nic nežehlí. Jak jsem nikdy nikdy nezapomněla zapnout monitor dechu a měla ho rovnou dvakrát, nejen v postýlce, ale i v proutěném košíku.

babybjorn, věci pro miminko, výbavička pro miminko, myhummy, didytai, philips avent

sobota 18. listopadu 2017

Tip na vánoční dárek - dřevěné vkládačky

A za měsíc jsou tu! Blogy a Instagramy už dávno zavalilo každoroční šílenství. Přesně to, které mě každoročně míjí :-) Nejsem ani trošku vánoční fanatik a nějak tohle období neprožívám. Vánoce z dětství mám spojené především s přehnaně velkým množstvím drahých dárků a jídla a s pohádkami v televizi. Ale úplně nejvíc s unavenou a udřenou mámou, která si nikdy neřekla o pomoc, protože si myslela, že sama všechno zvládne nejlíp.

Možná právě tím, že u nás musely být Vánoce takto "na pohled" dokonalé, ve mně způsobilo naprostý obrat. Na Vánoce doslova "peču". Ale rozhodně tím nemyslím cukroví. Což asi taky není úplně dobře a já se s rostoucími dětmi chci o to více snažit udělat jim ty Vánoce krásné a nezapomenutelné. Ale rozhodně ne za cenu unavené a otrávené mámy nebo vystresovaných a po sobě štěkajících rodičů. Ať si moje děti klidně jednou vzpomínají na to, že na Vánoce byla hnusná večeře, protože ji máma opět připálila a nakonec vytáhla místo kapra z mražáku filé. Nebo na to, že dárky byly halabala zabalené, ale především kvalitně obalené v psích chlupech, protože jsme místo úklidu šli raději na vycházku do lesa. Hlavně chci, aby měli ve vzpomínkách to, že máma s tátou byli rozesmátí, veselí a nehádali se kvůli tomu, že na stromečku nebliká nějaké světýlko.

Přiznám se, že nemít děti, Vánoce bych klidně zazdila úplně a místo toho vyrazila někam za hranice objevovat. Ideálně do tepla. To ale teď nehrozí, tudíž se budu snažit tohle období udělat hezké v rámci mých limitovaných možností a především zůstat v pohodě :)

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle
Vánoce 2007 v Austrálii. Mladí, neklidní, bezdětní :-)

Co se týče dárků, tak také minimalizuju. Pro prarodiče nějaká drobnůstka, se švagrovými jsme se už dávno domluvily, že dárky budeme pod stromeček dávat jen dětem, takže zde starosti odpadají. S mužem jsme si nadělili nový foťák, který je ještě nacestě z USA (a díky tomu možná jednou budou na blogu konečně i hezčí fotky!), takže opět maximálně nějaká drobnost pro radost. Loty navíc dostala už předvánočně ne úplně levné nové titanové kolénko a já nový výfuk k autu. Takže to bude především o dětech. Matilda od nás však dostane dárek jediný a to duhovou houpajdu od Utukutu. Myslím, že ta jí udělá radost tak velkou, že není třeba dalších dárků. A taky jde o docela drahou záležitost. Mám sice pokupované i nějaké drobnosti, knížky, skládanky, ale rozhodla jsem se jí je na Vánoce nedávat. Čeká nás totiž dlouhá zima, beztak i nějaké rýmičky, kdy budeme zavřené doma, a tudíž se takové věci budou hodit postupně vytahovat, když na ně přijde vhodný čas. Od prarodičů toho bude pod stromečkem určitě více. Vím o kouzelném čtení od Albi a jak znám babičku, tak i nějaká paráda v podobě hadříků se pro děti pod stromkem najde.

Možná si pamatujete, že loni byl náš "hlavní" dárek pro rodinu to, že jsme ji oznámili miminko. Byla jsem tehdy, tuším, ve třináctém týdnu, pupek úspěšně kamuflovala a nikdo neměl ani tušení, takže se překvápko povedlo. A letos už bude s námi lišáček ležet pod stromečkem. No, není to paráda? :) (článek o tom ZDE)

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle

Jeden tip vám ale dám. Dřevěné vkládačky u nás teď hodně frčí. Jsou sice většinou určené pro děti od dvou let, ale Máťu začaly bavit víc až teď poslední dobou. Máme různé druhy, většinu jsem posháněla po bazárcích, některé dostala, některé jsou po starším synovci. Oproti klasickým puzzlíkům Tilišandu skládání těchto zvířátek, šášků, hlav... baví zatím mnohem víc. I když panáček s lidským tělem je pro ni ještě docela složitý, tak ho skládáme spolu. Nejraději má tu část s kostrou, říká jí bubák :)

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle

Tyhle skládanky moc v klasických hračkářství nemají. Tahle poslední s barevnými zvířátky od značky Djeco je z e-shopu Mamiee.cz. Je to sada pěti různých zvířátek složených z patnácti dílků, které jsou uloženy v krásné dřevěné krabičce s motivem stromu. Máťa si je ráda různě přeskládává, mění jim trička a spodky, pojmenovává si je. Super na těchto jednoduchých dřevěných skládačkách je to, že je můžete vzít třeba s sebou do restaurace, dítě tam zabaví a přitom nezaberou moc místa. My tohle praktikujeme, když jdeme s dětmi třeba na snídani někam, kde není dětský koutek.

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle

Pod značkou Djeco vůbec seženete spousty krásných a didaktických hraček na rozvoj jemné motoriky, od papírových skládaček, her, kostek, až po větší klasicé dřevěné hračky. Výrobky této značky jsou fakt propracované, smysluplné a mají za cíl děti rozvíjet. Na Mamiee.cz určitě mrkněte, i když pozor, hrozí, že nebudete vědět, co pořídit dřív :)

sobota 11. listopadu 2017

Proč už Matildu nemlátíme :) aneb Rozjímání o respektující "výchově"

Malá školačka dostane každé ráno do školy svačinu. Rohlík se šunkou a pomazánkovým máslem. Jenže jí to pomazánkové máslo fakt strašně nechutná, a tak ji nenapadne nic lepšího, než svačinu schovat doma do botníku a ve škole si místo toho koupit nějakou sladkost. Jenže svačiny se v botníku kupí, začíná to smrdět a jednoho dne na to máma s tátou přijdou. Holčička dostane nařezáno. Pohádka? Nene. Taková moje malá vzpomínka z dětství.

respektující výchova, montessori, nevýchova, děti, mateřství

úterý 31. října 2017

Podzimní nákupy pro krakeňátka

Podzim je tu, zima za rohem. Moje nejNEoblíbenější část roku je zde. Jako jo, mám ráda ten barevný začátek podzimu, kdy se dá vyrazit jen ve svetru a tenkém kabátu, všude šustí barevné listí a ve čtyři je ještě světlo. Jenže ta představa, co nás zhruba od listopadu do března čeká, mi ten dojem trošku kazí. Nikdy jsem neměla ráda ten sychravý podzim a zimu a s dětmi je mám ještě NEraději. Argumenty typu vždyť si můžeš zalézt pod deku s knížkou, rozsvítit svíčky, udělat dýňovou polívku a lebedit si... říkejte někomu jinému, než mámě dvou dětí, z nichž jedno už od šesti ráno lomcuje s klikou, že chce ven. Za každého počasí.

Ale přece se ne nadarmo říká, že neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení. Takže jsem se pro zpestření těch šedivých dní, které nás čekají, rozhodla Matildě a Mikešovi trošku vyladit podzimně-zimní šatník. A jako už poučená matka jsem zbytečně přestala investovat do nákupů šatiček a sukýnek, jelikož je jasné, že podzim a zimu stejně stráví v teplácích, softshellkách a oteplovácích. Myslím krakenidlo číslo jedna. Dvojka to, předpokládám, přežije zababušený v kombinéze v kočárku či nosítku.

I tak jsem se ale typicky neudržela a pořídila i jednu holčičí parádu, i když taky hodně podzimně laděnou. Tento článek bude tedy takový náš podzimně zimní haul, jak se tomu teď říká, a pokusila jsem se vám dokonce i nějaké ten OOTD (outfiteček) na krakenidlu číslo jedna nafotit. A stálo mě to dost gumových medvídků rakytníčků.

podzim, funkční oblečení, Leroka, Frodo, Little shoes

úterý 3. října 2017

Gelové perličky TheraPearl

Když mi bylo nabídnuto vyzkoušet gelové polštářky TheraPearl, nemohla jsem odmítnout, protože to bylo v době po porodu, kdy mě stále urputně bolela bedra a já běhala od fyzioterapeutů, přes rehabilitace, na masáže. Vyzkoušela bych v tu chvíli prostě cokoli. Pod značkou TheraPearl se totiž skrývají zdravotnické polštářky s malými gelovými perličkami, které můžete používat k uvolnění bolesti buď jako teplý obklad (po nahřátí v mikrovlnce) nebo studený (po vytáhnutí z mrazáku). Skvělé na tom je, že mají několik variant určených přímo na konkrétní bolavá místa a taky roztomilou variantu pro děti. Jsou netoxické a omyvatelné. Já jsem se tedy rozhodla vyzkoušet zábal na bedra, oční masku a dětem vzala perličkové prasátko (které mimochodem Matilda tak miluje, že s ním občas jen tak spí).

Zábal na bolavá záda jsem samozřejmě používala teplý. Je na něm fajn, že dobře drží díky pružnému pásu a suchému zipu. Na moje bolavá esíčka úplné blaho. Jen se musí po necelé půlhodince vždycky zase znova nahřát. Tento rozměr je sice určený primárně na záda (na esíčka má přímo ideální tvar), ale omotáte ho kolem jakékoli části těla. Holky také třeba využijí při svých dnech na prohřátí břicha.

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

Oční maska je super vychytávka pro holky trpící po ránu na oteklé oči. Jasně, stačí dát do mrazáku dvě čajové lžičky nebo si na oči hodit dva studené pytlíky od čaje, ale tohle je mnohem pohodlnější A vzhledem k tomu, že moje noci jsou teď jaksi narušené neustále se budícím lišáčkem a já po ránu dost často vypadám jako zombík, je to takové čerstvé probuzení a nakopnutí. Mít tak po ránu aspoň deset minut pro sebe, kdy bych mohla jen tak ležet s maskou na gauči... Tak třeba někdy :)

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

Prasátko udělá zase trošku radost malým prťatům, když jim není dobře. Anebo žabka, mají totiž dvě dětské verze. My jsme už prasátko využili několikrát. Na zchlazení čelíčka, když měla Máťa teplotu anebo na bolavou pusu, když si rozrazila ret při pádu na odrážedle. To se potom ještě několik nocí budila a plakala, že ji pusa bolí, takže prasátko bylo v neustále pohotovosti.

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

Tak až budete třeba řešit vánoční dárky pro rodinu, možná se vám bude tato malá inspirace hodit. U nás v lékárničce (a v mrazáku) rozhodně svoje místo našli.

sobota 2. září 2017

Kosmetické okénko - BioAroma

O kosmetice BioAroma jsem se už v minulosti zmínila ve článku ZDE. A přestože od té doby utekl už nějaký čas, pořád jsem téhle značce věrná. Vlastně jsem ten náš "vztah" ještě víc utvrdila tím, že jsem výrobky od BioAromy nahradila téměř všechny ostatní produkty v koupelně. Tedy kromě oblíbeného mandlového krému od Weledy, který používám na den, kokosáku na tělo a marockého jílu z nopooshop.cz na vlasy. A vlastně ještě parfému. Ten vždy dostanu k Vánocům od mamky, protože mě strašně nebaví si parfémy vybírat a očuchávat. Většinou se mi skvěle trefí do vkusu. Když mi parfém dojde a Vánoce jsou daleko, tak zelené jablíčko od DK je taková jistotka.

bioaroma, bio kosmetika, přírodní kosmetika