pátek 6. října 2017

Čtvrtý trimestr za námi a groteska pokračuje

Vůbec nechápu, že mě vlastně děti dřív ani trochu nezajímaly. Dokud jsem si nepořídila ty vlastní. Od té doby mě zajímají všechny děti. Když jdu náhodou někam bez těch svých, stejně čučím po těch cizích a dokonce na ně dělám v autobusu srandovní obličeje a cukrbliky. Kdysi jsem to tak měla se psy. Moje dřívější já by si o mně teď myslelo, že jsem normální magor.

Ale co jsem vlastně chtěla říct. Pozorovat je každý den je pro mě to nejzajímavější divadlo. Někdy je to komedie, nědy tragédie, ale nejčastěji to bývá groteska. Občas i docela trapná. Mikulášek je ještě takové malé zvířátko, které má relativně základní potřeby. Jí, spí, směje se, pláče, slintá, prdí... víc se toho od něho zatím neočekává. Takhle to bude zhruba do roka, kdy se k tomu samozřejmě ještě přidá nějaký ten pohyb, narážení do všeho, padání ze všeho a podobně. Ale do roka jsou to pro mě pořád taková malá nevinná zvířátka. Než se projeví jejich osobnost. Matilda už je hotová osůbka s vlastním názorem, která však sama sobě často vůbec nerozumí a nechá se semlít všemi těmi emocemi, pocity a vztekem, které s ní cloumají. Kolikrát podle mě vůbec neví proč.

To se takhle třeba dopoledne chystáme ven. Matilda se strašně těší, ví, že tam na ni čeká nejlepší kámoška Áda, vesele ječí, pobíhá, oblíká se... Všechno probíhá poměrně hladce, smějeme se, povídáme si a pak se stane ta strašná věc... podám jí špatnou botu. Zatímco ona si chtěla vzít ty bílé, já jí nabízím růžové. Průser. Veškeré těšeníčko a dobrá nálada se ve vteřině mění v zuřivý vztek a slzavé údolí. Matilda na mě křičí, háže po mě boty a hroutí se v té naprosté zoufalosti k zemi. Nesmím na ni promluvit, natož sáhnout, a aby to svoje rozhořčení ještě více zdůraznila, začne se demonstrativně celá vyslíkat, až v té předsíni, kde je docela zima a táhne ode dveří, sedí skoro nahatá. V tu chvíli už podle mě vůbec neví proč ten záchvat dostala, ale urpuntně trvá na jeho pokračování.

Jelikož má taky momentálně období "všechno sama", tak jí nesmím prakticky v ničem nabízet svoji pomoc. A já blbec někdy zapomenu. Matka jedna hloupá! Když jsem místo ní tuhle po čůrání vytáhla z krabičky papírový kapesník a chtěla ji utřít, protože jsme někam spěchaly, byla z toho taková scéna, že jsem byla ráda, že mi obsah toho nočníku nechrstla do obličeje. To, kam jsme spěchaly, jsme samozřejmě nestihly. No a co se dělo po tom, kdy jsem místo ní zmáčkla čudlík u výtahu, vám raději ani nebudu povídat... Takovou amatérskou chybu už nikdy neudělám. Pro jistotu už tedy nic neplánuji, nikomu nic neslibuji a pokud někam náhodou dorazím a ještě ke všemu i na čas, beru to jako největší úspěch dne.

Je to sranda, co? Vůbec nechápu, proč se mi teda chce někdy tak brečet :) Sledovat tohle z povzdálí jako nezúčastněný pozorovatel, tak se asi počůrám smíchy.

No a abych nezapomněla! Lišáčkovi jsou dnes přesně tři měsíce! Máme tedy za sebou takzvaný čtvrtý trimestr, a tudíž má být údajně všechno jako mávnutím kouzelného proutku lepší! Méně pláče, méně bříškabolení, více spánku... říkají příručky. Haha. Víme svoje. Blbost.

čtvrtý trimestr, život s miminkem, batole, miminko, mateřská dovolená
Promiň Miky, na téhle fotce vypadáš tak trochu jako strýček Fester z Adamsovy rodiny, ale my víme, že ve skutečnosti jsi k sežrání:)

úterý 3. října 2017

Gelové perličky TheraPearl

Když mi bylo nabídnuto vyzkoušet gelové polštářky TheraPearl, nemohla jsem odmítnout, protože to bylo v době po porodu, kdy mě stále urputně bolela bedra a já běhala od fyzioterapeutů, přes rehabilitace, na masáže. Vyzkoušela bych v tu chvíli prostě cokoli. Pod značkou TheraPearl se totiž skrývají zdravotnické polštářky s malými gelovými perličkami, které můžete používat k uvolnění bolesti buď jako teplý obklad (po nahřátí v mikrovlnce) nebo studený (po vytáhnutí z mrazáku). Skvělé na tom je, že mají několik variant určených přímo na konkrétní bolavá místa a taky roztomilou variantu pro děti. Jsou netoxické a omyvatelné. Já jsem se tedy rozhodla vyzkoušet zábal na bedra, oční masku a dětem vzala perličkové prasátko (které mimochodem Matilda tak miluje, že s ním občas jen tak spí).

Zábal na bolavá záda jsem samozřejmě používala teplý. Je na něm fajn, že dobře drží díky pružnému pásu a suchému zipu. Na moje bolavá esíčka úplné blaho. Jen se musí po necelé půlhodince vždycky zase znova nahřát. Tento rozměr je sice určený primárně na záda (na esíčka má přímo ideální tvar), ale omotáte ho kolem jakékoli části těla. Holky také třeba využijí při svých dnech na prohřátí břicha.

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

Oční maska je super vychytávka pro holky trpící po ránu na oteklé oči. Jasně, stačí dát do mrazáku dvě čajové lžičky nebo si na oči hodit dva studené pytlíky od čaje, ale tohle je mnohem pohodlnější A vzhledem k tomu, že moje noci jsou teď jaksi narušené neustále se budícím lišáčkem a já po ránu dost často vypadám jako zombík, je to takové čerstvé probuzení a nakopnutí. Mít tak po ránu aspoň deset minut pro sebe, kdy bych mohla jen tak ležet s maskou na gauči... Tak třeba někdy :)

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

Prasátko udělá zase trošku radost malým prťatům, když jim není dobře. Anebo žabka, mají totiž dvě dětské verze. My jsme už prasátko využili několikrát. Na zchlazení čelíčka, když měla Máťa teplotu anebo na bolavou pusu, když si rozrazila ret při pádu na odrážedle. To se potom ještě několik nocí budila a plakala, že ji pusa bolí, takže prasátko bylo v neustále pohotovosti.

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

therapearl, bolavá záda, chladivé gelové polštářky, terapie chladem, terapie teplem

Tak až budete třeba řešit vánoční dárky pro rodinu, možná se vám bude tato malá inspirace hodit. U nás v lékárničce (a v mrazáku) rozhodně svoje místo našli.

sobota 16. září 2017

Bude třetí...?

Tak tuhle otázku už mi občas někdo položil v těhotenství. V těhotenství!! Před tím, než jsem porodila svoje DRUHÉ dítě, už některé lidi zajímalo, jestli plánujeme mít i dítě třetí. Je tohle normální...?

Ano, všimla jsem si, že mít tři děti se poslední dobou stalo docela "trendem". Za dob mého dětství měla většina mých kamarádů buď jednoho sourozence nebo byli často jedináčci. Málokdo měl tehdy dva a více sourozenců, alespoň co si pamatuji. Ale v poslední době pozoruji, jak se kolem mě počet rodin se třemi dětmi rozrůstá. Ať už je to moje švagrová, která má tři děti, několik souputnic blogerek, které sleduji anebo kamarádky, které buď už třetí dítě mají, čekají, chtějí nebo plánují. Anebo o něm alespoň přemýšlí a mluví...

Upřímně, klidně bych měla tři děti! I čtyři nebo pět! Ovšem pouze za předpokladu, že by tomu nepředcházelo devítiměsíční těhotenství, porod a zhruba první rok a půl života. Mít tak možnost bezbolestně rodit dvouleťáky, tak mám doma klidně celou smečku. Protože, když se přeneseme přes jejich občasné výbuchy vzteku, pláče a nereálné požadavky, které na nás mají, tak děti v tomhle věku jsou prostě nejvíc roztomilé a je s nimi děsná sranda. Je-li jich navíc několik pohromadě, tak se vzájemně krásně zabaví a je to docela komedie. A co teprve potom, kdyby byly všechny vaše, tudíž ty nejkrásnější, nejchytřejší a nejúžasnější na světě! Jo. V tom případě jdu rozhodně do toho a stávám se klidně profesionální oktomámou na plný úvazek :) Ale vzhledem k tomu, že tahle představa je tak trochu nereálná a co se týče adopce, tak zvažuji maximálně černouška v Africe, který mi za rok pošle dva dopisy a tím moje zodpovědnost končí, tak opravdu ne. Neplánujeme třeťáska. Never. Nikdy a šmitec. A to nejen z důvodu zachování alespoň částečného duševního zdraví či nějakých těch skromných finančních prostředků a životního prostoru pro sebe a muže...

Možná, ale opravdu možná bych to zvažovala v případě, že bych měla dvě děti stejného pohlaví. V tom případě by mě to možná ještě v hlavě šrotovalo "jestli tu holčičku/chlapečka přece jen na poslední chvíli nezkusit..." Ale v našem případě nás už fakt nemá co překvapit. A já se strašně těším na dobu, kdy Miky bude v Maťulčině věku, z Maťuli poroste rozumná slečna a my si budeme užívat velkých výletů, cestování, kol a jiných sportů a hlavně prospaných nocí! Ano, malá miminka jsou sice ťuťuňuňu, ale já tento novorozenecko-kojenecký věk stejně nikdy až tak moc neprožívala a ňuňu jsou taky malá štěňátka, že. :)

Takže tímto zodpovídám ty všechny jistě dobře míněné dotazy. Ne, přestože očividně umíme dělat krásné a úžasné děti, tak nám to takto stačí a fakt JSME kompletní. Myslím, že nejlepší dárek, jaký můžete svému dítěti dát, je sourozenec. To jsme zvládli. Dokonce i věkový rozestup hraje v jejich prospěch a já věřím, že z nich díky tomu vyrostou super parťáci. A jsem ochotná kvůli tomu ztratit i pár vlasů a kus ze svého mladistvého vzhledu. Vím, že by pro nás, jako pro rodiče, bylo mnohem pohodlnější mít mezi dětmi větší věkový rozestup, mít starší dítě ve školce či škole a tak dále. Ale pro ně je to věřím to nejlepší, co jsme mohli udělat. Snad to jednou ocení, až se tu budou rvát o to, kdo bude mít ten větší pokoj :)

A pokud si říkáte, ale co kdyby náhodou, někdy, omylem... NE! Taková náhoda se prostě nestane. To si dám sakra velký pozor! A kdyby se ta náhoda náhodou stala? No... to bych si pak šla nejdřív omlátit hlavu o nejbližší zeď, vyrvala si hrůzou půlku vlasů, smířila se s doživotním tikem v oku, rychle se zapsala na nějaký rychlokurz "anger managementu" a... asi bychom začali řešit přístavbu na barák nebo alespoň odhlučněný zahradní domek s boxovacím pytlem, kam bych se mohla čas od času zavřít a "odreagovat". Ten by se mi mimochodem hodil už teď. Samozřejmě bychom si ho nechali! Jinou "variantu" bych nikdy nezvažovala. To bych potom nedokázala sama se sebou žít. Nicméně, sázím na prevenci a snad si z nás osud jednou neudělá blbou srandu... :)

třetí dítě, mateřská, život na mateřské, miminko, batole, kojenec

Nicméně, nechápejte mě špatně vy, kteří jste si toho třetího benjamínka, ať už plánovaně nebo ne, pořídili! Jednou vám to budu beztak závidět, protože jsem vždycky toužila mít velkou rodinu a společně se scházet u velikého stolu. A jestli mi Matilda jednou foukne do Austrálie, kde si nabalí nějakého ozíka a já ji uvidím jednou ročně a Miky půjde třeba stavět sruby do Kanady, tak tu zkysneme sami. A já si pak budu vyčítat, že jsem těch dětí neměla deset, protože tam by byla větší šance, že tu aspoň jedno zůstane a bude nás na stará kolena chodit rozveselovat do toho starobince. Ale teď, teď vám teda nezávidím vůbec :-D

čtvrtek 14. září 2017

(Ne)milovaná rána

Rána bývala vždycky moje nejoblíbenější částí dne. Ať už to bylo v dobách pubertálních, kdy jsem se do jedenácti povalovala v posteli s knížkou, dobách pracovních, kdy jsem byla schopná vstát i v pět ráno, pořádně si máknout s Jillian a pak se vytunit a spokojeně vyrazit do práce. Anebo v dobách manželských-bezdětných posedávající v kavárnách s dlouhými opulentními snídaněmi. S příchodem dětí se však můj vztah k ránům tak trochu změnil a momentálně jsou mojí nejmíň oblíbenou částí dne. Synchronizovat totiž potřeby svých dvou náročných dětí a zároveň moje skromné potřeby, které znamenají třeba vypít kafe teplé nebo alespoň vlažné, se mi zatím zdá téměř nemožné. Rána jsou u nás hlasitá a chaotická.

snídaně, ráno s dětmi, ráno, dvě děti, život s miminem a batoletem

sobota 2. září 2017

Kosmetické okénko - BioAroma

O kosmetice BioAroma jsem se už v minulosti zmínila ve článku ZDE. A přestože od té doby utekl už nějaký čas, pořád jsem téhle značce věrná. Vlastně jsem ten náš "vztah" ještě víc utvrdila tím, že jsem výrobky od BioAromy nahradila téměř všechny ostatní produkty v koupelně. Tedy kromě oblíbeného mandlového krému od Weledy, který používám na den, kokosáku na tělo a marockého jílu z nopooshop.cz na vlasy. A vlastně ještě parfému. Ten vždy dostanu k Vánocům od mamky, protože mě strašně nebaví si parfémy vybírat a očuchávat. Většinou se mi skvěle trefí do vkusu. Když mi parfém dojde a Vánoce jsou daleko, tak zelené jablíčko od DK je taková jistotka.

bioaroma, bio kosmetika, přírodní kosmetika

úterý 29. srpna 2017

Máťa a Miky

Ptali jste se mě, jak přijala Matilda nového brášku a jak u nás tohle zvykaní si na sebe a nový režim probíhá. Můžu vám upřímně říct, úplná sranda to rozhodně není. Ale naštěstí to není ani takový horor, jaký jsem si představovala. Tušila jsem, že bude krakeňátko na lišáčka žárlit a počítala s tím, že se bude možná snažit svoji novou konkurenci eliminovat. Že náplň mých dní se scvrkne na to postarat se, aby Miky přežil, Matilda moc neřvala a já jsem se z toho nezbláznila. Tak trochu to tak je, ale Máťa kromě občasných, víceméně nechtěných, útoků, projevuje dokonce i náznaky lásky k tomuto malému "mimi", které jí vlezlo do života. Občas sice nastanou situace, kdy mu hodí do košíku na hlavu knížku (předpokládám, že dobrým úmyslem, aby si mohl prohlížet obrázky) nebo Miky vyinkasuje kopaneček do žeber při kojení, který je ale primárně určený mě, protože jí zrovna bráním v tom, aby mohla lézt po gauči tam a zpět. Na druhou stranu, pláče-li lišáček v kočárku, krakeňátko se ho snaží podrndat, i když samozřejmě způsobem, kdy ho z kočárku téměř vyklopí. Když leží Miky na posteli, chce ho hladit a pusinkovat ale už neřeší, že mu u toho přišlápne ručičku, nebo že má zrovna rýmu jako trám a pusinovat by ho neměla. Přeci jen jí ještě nebylo ani dva a půl roku a nechápe hranice, což jí rozhodně nemám za zlé a tyhle její projevy lásky se snažím podporovat a spíše jen lehce korigovat. I za cenu toho, že jsou chvíle, kdy mi běhá mráz po zádech a modlím se, aby to lišák přežil.

šestinedělí, konec šestinedělí, miminko, novorozenec, sourozenci

sobota 19. srpna 2017

Konec šestinedělí a zase o rok víc

Před třemi dny mi skončil status šestinedělky a dneska mám narozeniny. Třicáté čtvrté. Jaj. Takže takový ideální čas k nějakému tomu bilancování. To mi ale dost překazila angína, která se na mě společně s obří dvoudenní migrénou na konci šestinedělí nalepila a já byla do včerejška schopná bilancovat tak akorát nad tím, jestli mi při otočení na druhý bok nepraskně hlava nebo mi při polknutí doušku vody neupadne krk. U doktorky jsem byla dvakrát, s tím, že poprvé mi antibiotika nedala, že to zkusíme kvůli kojení zvládnout bez nich. Nicméně jsem tam druhé ráno lezla znova skoro po čtyřech a moc ráda si je nechala napsat. Je mi líto, že lišáček dostává takhle brzy v mlíčku takovou dávku chemie, nicméně věřím, že horší by pro něj byla nefunkční máma a tou jsem do včerejšího dne opravdu byla. Dneska se cítím líp, krakeňátko číslo jedna je odveženo k babičce (uff, jsem tak ráda, že ji máme, protože poslední měsíc, vlastně od toho hrozného týdne před porodem, pomáhá jak může a byla si tu naši zlobilku vzteklou ochotná vzít i na celý týden) a doma je poměrně klid. Mikulášek se stále projevuje jako docela pohodové miminko, které pláče, až když ho opravdu něco bolí. Což tedy ale začíná být často, v podstatě každý podvečer, protože ho, asi jako každé novorozeně, trápí bříško. To mu ale nemůžu vyčítat. Ono v tom dost hraje roli moje sobeckost a posedlost jídlem, kdy se prostě nedokážu donutit to mléko a mléčné výrobky z jídelníčku úplně vysadit, i když vím, že by mu to pomohlo... Sice se snažím jíst sojové jogurty místo klasických, koupila jsem si bezlaktózové mléko i smetanu, ale pak se třeba neudržím a nacpu se mozzarelou... nebo větrníkem.

šestinedělí, konec šestinedělí, miminko, novorozenec
Tak co, bude zase modroočko nebo tentokrát hnědé po mámě?