sobota 9. prosince 2017

Moje nezbytnosti pro mimi

S příchodem prvního miminka jsem měla strašnou potřebu pořizovat spoustu věcí. A dost jsem se nechala masírovat různými internetovými diskuzemi i reklamou. Měla jsem pocit, že k tomu, aby u mě mimčo přežilo, potřebuju všechno. Kolik času jsme tehdy s mužem trávili nad výběrem kočárku, autosedačky, ale i takových blbostí jako mantinely do postýlky. Navíc všechny ty serepetičky jako nebesa nad postýlku, dečky, polštářky, válečky na polohování, chrastící hračky, kterých si Máťa skoro nevšimla, protože kolíčky na prádlo a naběračka byli zajímavější. Směju se, jak jsem před příchodem prvního miminka všechno sterilizovala, protože jsem na youtube viděla video jedné (stejně nezkušené) budoucí maminky, že to tak dělá. Takže byly pro Máťu nachystané sterilizované tyčinky do uší, dudlíky, zásuvky, prostě všechno co šlo. Dokonce jsem i první miminkovské oblečky tehdy vyžehlila! Já, která opravdu nic nežehlí. Jak jsem nikdy nikdy nezapomněla zapnout monitor dechu a měla ho rovnou dvakrát, nejen v postýlce, ale i v proutěném košíku.

babybjorn, věci pro miminko, výbavička pro miminko, myhummy, didytai, philips avent

sobota 25. listopadu 2017

Každé jiné, obě moje

Mikeš spí blbě, o tom žádná. Pokud není v jedoucím kočáru nebo zababušený v šátku, tak dá s bídou dvacet, třicet minut. O nocích radši nemluvím, to je noční můra všech matek. Asi ho navzdory snaze o kontaktní rodičovství brzo vystěhuju. Ale ještě netuším kam...:-)

Až na ten spánek (což prý, stejně jako Matilda, zdědil z mužovi strany) je to ale pan pohodář! Když ho nic nebolí, není hladový ani unavený, tak je to smíšek nejsladší. Je to takový rozdíl oproti Matildě, která svůj první rok života doslova prořvala. Řvala pořád a já z toho byla na nervy. Pamatuji se, že jsem byla jednou skoro celý den ve městě s kamarádkou a asi desetiměsíční Matildou. Ona měla stejně starého chlapečka, který buď spal nebo koukal. Matilda řvala. Furt. I když byla nakojená, najezená, vyspaná, přebalená, měla kolem sebe spoustu zajímavých věcí ke sledování a jídlo v ruce. Ta kamarádka se mě neustále nechápavě ptala: A teď brečí proč? Nevííím!! Chtělo se mi ječet. Nakupování, jízda mhd, návštěvy, posezení s kámoškou v kavárně, všechno bylo téměř nemožné nebo probíhalo za neustálého pláče.

Mikeš se proti tomu jeví jako kliďas. Dokáže jen tak ležet a pozorovat, z čehož já jsem neustále v úžasu, protože tohle od prvního dítěte vůbec neznám. Nevím, jestli je to třeba tím, že zdědil mužovu klidnou, až flegmatickou povahu, zatímco Matilda je hysterka po mně. Anebo je to tím, že je prostě chlap. A možná za to může i datum narození, jelikož je Rak, a tudíž by měl být citlivý a empatický. Matilda je typický Beran, tvrdohlavý a neústupný, a dokud nedosáhne svého, tak by prorazila hlavou i zeď.

Napadá mě také, na kolik se na jejich vnímání světa projevuje způsob, kterým na něj přišli. Matilda šla akutním císařem a já jsem z toho byla v šíleném psychickém stavu ještě dlouho po tom. Po porodu následovala samozřejmě separace, kdy jsem ji na pár minut viděla až po probuzení z narkózy. První den jsem ji nemohla mít u sebe a přinášeli mi ji pouze na kojení. Zabalenou v zavinovačce, takže nějaký fyzický kontakt byl skoro nemožný. Nahatou jsem ji poprvé držela v ruce snad až třetí den. A hlavně, díky mým poporodním komplikacím šla radost z miminka trošku stranou. Ani kojení nám nějakou dobu nešlo. Matilda se nechtěla přisávat a já z toho byla akorát v dalším stresu. Možná díky tomu všemu ta mateřská láska přicházela postupně, jakoby ve vlnách. Pamatuji si, že jsem si po porodu strašně vyčítala, že necítím to, co bych měla cítit, a že je něco špatně. Měla jsem dojem, že mě za to nemá ráda, a proto pořád tak pláče. Ale s každým dnem jsem ji milovala víc a víc a někdy na konci šestinedělí už jsem konečně cítila, že je všechno v pořádku, tak jak má být.

S Mikešem to bylo všechno tak jiné! Když opomenu moje zdravotní problémy spojené s těhotenstvím, kdy jsem na konci kvůli zádům nemohla skoro chodit, tak samotný porod proběhl přesně tak, jak měl. Miky přišel na svět bez pomoci jakékoli chemie a skalpelu. Nebyla žádná separace, naopak jsme spolu všichni tři bondovali na porodním boxu téměř dvě hodiny. Nikdo nás nerušil, nechali dotepat pupečník, všechno probíhalo v klidu, tichu a přítmí. Miky se taky téměř hned krásně přisál a s kojením jsme neměli od začátku sebemenší problém. Prostě tady hormony a příroda zafungovali tak jak měli a asi právě proto ta mateřská láska přišla téměř okamžitě, jako jedna obrovská tsunami.

Ale co, hysterka i kliďas, oba stejní nespavci, oba bych je někdy přizabila a oba je miluji jako nic jiného na světě. Je to svatá pravda, že s příchodem dalšího dítěte se mateřská láska nedělí, ale násobí :)

rodičovství, porod, povaha dětí, sourozenci

pondělí 20. listopadu 2017

Vlásky mojí plavov LÁSKY

Oproti jiným holčičkám v jejím věku má Matilda pořád krátké, jemné vlásky. Tomu, co má na hlavě, říkám takové franouzské mikádo, i když to samozřejmě není. Je to prostě pořád tak, jak jí to (ne)narostlo. Docela se divím, protože v genech, z obou stran, by měla mít husté, silné a s největší pravdpodobností kudrnaté vlasy. Kudrnaté tedy jsou, a když jí zvlhnou, je jak beránek. Díky tomu nevadí, že nemají žádný pořádný střih, protože stejně vypadají každý den jinak, podle toho jak se zkroutí nebo narovnají. Na copánky si tedy ještě pořádně počkáme. Na druhou stranu se všichni podivují nad její barvou vlásků. Je totiž čistočistá blondýnka, navíc s takovým tím krásným teplým odstínem blond. Moc bych jí přála, aby jí ta barvička zůstala a neměla potřebu v pubertě začít vlasy zesvělovat a peroxidovat. Vlastně ne, přála bych si, aby se jí její barva vlasů líbila, ať bude jakákoli. Aby nebyla takové trdlo jako její máma, která si už ve třinácti patlala na hlavu zrzavý přeliv. Blondýnkou totiž nejspíš nezůstane. Muž, který byl v dětství také takhle světlounce blonďatý, má teď vlasy světle hnědé.

první stříhání, vlasy, no poo

sobota 18. listopadu 2017

Tip na vánoční dárek - dřevěné vkládačky

A za měsíc jsou tu! Blogy a Instagramy už dávno zavalilo každoroční šílenství. Přesně to, které mě každoročně míjí :-) Nejsem ani trošku vánoční fanatik a nějak tohle období neprožívám. Vánoce z dětství mám spojené především s přehnaně velkým množstvím drahých dárků a jídla a s pohádkami v televizi. Ale úplně nejvíc s unavenou a udřenou mámou, která si nikdy neřekla o pomoc, protože si myslela, že sama všechno zvládne nejlíp.

Možná právě tím, že u nás musely být Vánoce takto "na pohled" dokonalé, ve mně způsobilo naprostý obrat. Na Vánoce doslova "peču". Ale rozhodně tím nemyslím cukroví. Což asi taky není úplně dobře a já se s rostoucími dětmi chci o to více snažit udělat jim ty Vánoce krásné a nezapomenutelné. Ale rozhodně ne za cenu unavené a otrávené mámy nebo vystresovaných a po sobě štěkajících rodičů. Ať si moje děti klidně jednou vzpomínají na to, že na Vánoce byla hnusná večeře, protože ji máma opět připálila a nakonec vytáhla místo kapra z mražáku filé. Nebo na to, že dárky byly halabala zabalené, ale především kvalitně obalené v psích chlupech, protože jsme místo úklidu šli raději na vycházku do lesa. Hlavně chci, aby měli ve vzpomínkách to, že máma s tátou byli rozesmátí, veselí a nehádali se kvůli tomu, že na stromečku nebliká nějaké světýlko.

Přiznám se, že nemít děti, Vánoce bych klidně zazdila úplně a místo toho vyrazila někam za hranice objevovat. Ideálně do tepla. To ale teď nehrozí, tudíž se budu snažit tohle období udělat hezké v rámci mých limitovaných možností a především zůstat v pohodě :)

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle
Vánoce 2007 v Austrálii. Mladí, neklidní, bezdětní :-)

Co se týče dárků, tak také minimalizuju. Pro prarodiče nějaká drobnůstka, se švagrovými jsme se už dávno domluvily, že dárky budeme pod stromeček dávat jen dětem, takže zde starosti odpadají. S mužem jsme si nadělili nový foťák, který je ještě nacestě z USA (a díky tomu možná jednou budou na blogu konečně i hezčí fotky!), takže opět maximálně nějaká drobnost pro radost. Loty navíc dostala už předvánočně ne úplně levné nové titanové kolénko a já nový výfuk k autu. Takže to bude především o dětech. Matilda od nás však dostane dárek jediný a to duhovou houpajdu od Utukutu. Myslím, že ta jí udělá radost tak velkou, že není třeba dalších dárků. A taky jde o docela drahou záležitost. Mám sice pokupované i nějaké drobnosti, knížky, skládanky, ale rozhodla jsem se jí je na Vánoce nedávat. Čeká nás totiž dlouhá zima, beztak i nějaké rýmičky, kdy budeme zavřené doma, a tudíž se takové věci budou hodit postupně vytahovat, když na ně přijde vhodný čas. Od prarodičů toho bude pod stromečkem určitě více. Vím o kouzelném čtení od Albi a jak znám babičku, tak i nějaká paráda v podobě hadříků se pro děti pod stromkem najde.

Možná si pamatujete, že loni byl náš "hlavní" dárek pro rodinu to, že jsme ji oznámili miminko. Byla jsem tehdy, tuším, ve třináctém týdnu, pupek úspěšně kamuflovala a nikdo neměl ani tušení, takže se překvápko povedlo. A letos už bude s námi lišáček ležet pod stromečkem. No, není to paráda? :) (článek o tom ZDE)

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle

Jeden tip vám ale dám. Dřevěné vkládačky u nás teď hodně frčí. Jsou sice většinou určené pro děti od dvou let, ale Máťu začaly bavit víc až teď poslední dobou. Máme různé druhy, většinu jsem posháněla po bazárcích, některé dostala, některé jsou po starším synovci. Oproti klasickým puzzlíkům Tilišandu skládání těchto zvířátek, šášků, hlav... baví zatím mnohem víc. I když panáček s lidským tělem je pro ni ještě docela složitý, tak ho skládáme spolu. Nejraději má tu část s kostrou, říká jí bubák :)

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle

Tyhle skládanky moc v klasických hračkářství nemají. Tahle poslední s barevnými zvířátky od značky Djeco je z e-shopu Mamiee.cz. Je to sada pěti různých zvířátek složených z patnácti dílků, které jsou uloženy v krásné dřevěné krabičce s motivem stromu. Máťa si je ráda různě přeskládává, mění jim trička a spodky, pojmenovává si je. Super na těchto jednoduchých dřevěných skládačkách je to, že je můžete vzít třeba s sebou do restaurace, dítě tam zabaví a přitom nezaberou moc místa. My tohle praktikujeme, když jdeme s dětmi třeba na snídani někam, kde není dětský koutek.

tipy na vánoce, vánoční dárky, mamiee, djeco, dřevěné vkládačky, puzzle

Pod značkou Djeco vůbec seženete spousty krásných a didaktických hraček na rozvoj jemné motoriky, od papírových skládaček, her, kostek, až po větší klasicé dřevěné hračky. Výrobky této značky jsou fakt propracované, smysluplné a mají za cíl děti rozvíjet. Na Mamiee.cz určitě mrkněte, i když pozor, hrozí, že nebudete vědět, co pořídit dřív :)

sobota 11. listopadu 2017

Proč už Matildu nemlátíme :) aneb Rozjímání o respektující "výchově"

Malá školačka dostane každé ráno do školy svačinu. Rohlík se šunkou a pomazánkovým máslem. Jenže jí to pomazánkové máslo fakt strašně nechutná, a tak ji nenapadne nic lepšího, než svačinu schovat doma do botníku a ve škole si místo toho koupit nějakou sladkost. Jenže svačiny se v botníku kupí, začíná to smrdět a jednoho dne na to máma s tátou přijdou. Holčička dostane nařezáno. Pohádka? Nene. Taková moje malá vzpomínka z dětství.

respektující výchova, montessori, nevýchova, děti, mateřství

úterý 31. října 2017

Podzimní nákupy pro krakeňátka

Podzim je tu, zima za rohem. Moje nejNEoblíbenější část roku je zde. Jako jo, mám ráda ten barevný začátek podzimu, kdy se dá vyrazit jen ve svetru a tenkém kabátu, všude šustí barevné listí a ve čtyři je ještě světlo. Jenže ta představa, co nás zhruba od listopadu do března čeká, mi ten dojem trošku kazí. Nikdy jsem neměla ráda ten sychravý podzim a zimu a s dětmi je mám ještě NEraději. Argumenty typu vždyť si můžeš zalézt pod deku s knížkou, rozsvítit svíčky, udělat dýňovou polívku a lebedit si... říkejte někomu jinému, než mámě dvou dětí, z nichž jedno už od šesti ráno lomcuje s klikou, že chce ven. Za každého počasí.

Ale přece se ne nadarmo říká, že neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení. Takže jsem se pro zpestření těch šedivých dní, které nás čekají, rozhodla Matildě a Mikešovi trošku vyladit podzimně-zimní šatník. A jako už poučená matka jsem zbytečně přestala investovat do nákupů šatiček a sukýnek, jelikož je jasné, že podzim a zimu stejně stráví v teplácích, softshellkách a oteplovácích. Myslím krakenidlo číslo jedna. Dvojka to, předpokládám, přežije zababušený v kombinéze v kočárku či nosítku.

I tak jsem se ale typicky neudržela a pořídila i jednu holčičí parádu, i když taky hodně podzimně laděnou. Tento článek bude tedy takový náš podzimně zimní haul, jak se tomu teď říká, a pokusila jsem se vám dokonce i nějaké ten OOTD (outfiteček) na krakenidlu číslo jedna nafotit. A stálo mě to dost gumových medvídků rakytníčků.

podzim, funkční oblečení, Leroka, Frodo, Little shoes

pátek 6. října 2017

Čtvrtý trimestr za námi a groteska pokračuje

Vůbec nechápu, že mě vlastně děti dřív ani trochu nezajímaly. Dokud jsem si nepořídila ty vlastní. Od té doby mě zajímají všechny děti. Když jdu náhodou někam bez těch svých, stejně čučím po těch cizích a dokonce na ně dělám v autobusu srandovní obličeje a cukrbliky. Kdysi jsem to tak měla se psy. Moje dřívější já by si o mně teď myslelo, že jsem normální magor.

Ale co jsem vlastně chtěla říct. Pozorovat je každý den je pro mě to nejzajímavější divadlo. Někdy je to komedie, nědy tragédie, ale nejčastěji to bývá groteska. Občas i docela trapná. Mikulášek je ještě takové malé zvířátko, které má relativně základní potřeby. Jí, spí, směje se, pláče, slintá, prdí... víc se toho od něho zatím neočekává. Takhle to bude zhruba do roka, kdy se k tomu samozřejmě ještě přidá nějaký ten pohyb, narážení do všeho, padání ze všeho a podobně. Ale do roka jsou to pro mě pořád taková malá nevinná zvířátka. Než se projeví jejich osobnost. Matilda už je hotová osůbka s vlastním názorem, která však sama sobě často vůbec nerozumí a nechá se semlít všemi těmi emocemi, pocity a vztekem, které s ní cloumají. Kolikrát podle mě vůbec neví proč.

To se takhle třeba dopoledne chystáme ven. Matilda se strašně těší, ví, že tam na ni čeká nejlepší kámoška Áda, vesele ječí, pobíhá, oblíká se... Všechno probíhá poměrně hladce, smějeme se, povídáme si a pak se stane ta strašná věc... podám jí špatnou botu. Zatímco ona si chtěla vzít ty bílé, já jí nabízím růžové. Průser. Veškeré těšeníčko a dobrá nálada se ve vteřině mění v zuřivý vztek a slzavé údolí. Matilda na mě křičí, háže po mě boty a hroutí se v té naprosté zoufalosti k zemi. Nesmím na ni promluvit, natož sáhnout, a aby to svoje rozhořčení ještě více zdůraznila, začne se demonstrativně celá vyslíkat, až v té předsíni, kde je docela zima a táhne ode dveří, sedí skoro nahatá. V tu chvíli už podle mě vůbec neví proč ten záchvat dostala, ale urpuntně trvá na jeho pokračování.

Jelikož má taky momentálně období "všechno sama", tak jí nesmím prakticky v ničem nabízet svoji pomoc. A já blbec někdy zapomenu. Matka jedna hloupá! Když jsem místo ní tuhle po čůrání vytáhla z krabičky papírový kapesník a chtěla ji utřít, protože jsme někam spěchaly, byla z toho taková scéna, že jsem byla ráda, že mi obsah toho nočníku nechrstla do obličeje. To, kam jsme spěchaly, jsme samozřejmě nestihly. No a co se dělo po tom, kdy jsem místo ní zmáčkla čudlík u výtahu, vám raději ani nebudu povídat... Takovou amatérskou chybu už nikdy neudělám. Pro jistotu už tedy nic neplánuji, nikomu nic neslibuji a pokud někam náhodou dorazím a ještě ke všemu i na čas, beru to jako největší úspěch dne.

Je to sranda, co? Vůbec nechápu, proč se mi teda chce někdy tak brečet :) Sledovat tohle z povzdálí jako nezúčastněný pozorovatel, tak se asi počůrám smíchy.

No a abych nezapomněla! Lišáčkovi jsou dnes přesně tři měsíce! Máme tedy za sebou takzvaný čtvrtý trimestr, a tudíž má být údajně všechno jako mávnutím kouzelného proutku lepší! Méně pláče, méně bříškabolení, více spánku... říkají příručky. Haha. Víme svoje. Blbost.

čtvrtý trimestr, život s miminkem, batole, miminko, mateřská dovolená
Promiň Miky, na téhle fotce vypadáš tak trochu jako strýček Fester z Adamsovy rodiny, ale my víme, že ve skutečnosti jsi k sežrání:)