středa 11. ledna 2017

První trimestr s lišáčkem v břuchu

Utíká to nějak děsně rychle. Mám pocit, že je to teprve nedávno, co jsme si s mužem řekli, že do toho jdeme a najednou byly na testu dvě čárky a už je tu sedmnáctý týden! Břicho mám asi jako s Tilišandou v šestém měsíci, což mě dost děsí a trochu se bojím, že moje předsevzetí přibrat tentokrát míň, bude jaksi nereálné. Celkově je tohle těhotenství nesrovnatelně jiné než to první a bohužel o dost horší.

Horší v tom smyslu, že je mi od samého začátku fyzicky docela bídně. Nemyslím ani tak nějaké ranní nevolnosti. To se mi naštěstí vyhnulo a hlavu do záchodové mísy jsem strkat sice nemusela, nicméně se objevily jiné příznaky. Od začátku se na mě nalepila příšerná únava a totální ztráta energie. Stal se ze mě hibernující lenochod, který kolikrát počítal vteřiny do konce dne. A tyto stavy v kombinaci s divoženkou neustále vyžadující moji pozornost, ruce a kreativitu a mající mizerný spací režim, mi dobré nálady nepřidávalo. K tomu se objevily nevolnosti prakticky celodenní, kdy jsem se neustále potácela na hranici mezi hladem a následným pocitem šílené těžkosti, kdy jsem i doufala, že na ten záchod strčit hlavu do mísy poběžím, aby se mi ulevilo. Což se ale nestalo.

Co je ale asi nejhorší symptom tohoto těhotenství, který mě bohužel provází do dnes, jsou migrény a bolesti hlavy. Na migrény trpím od jakživa a pamatuju si, jak mě moje neuroložka v minulosti několikrát uklidňovala, že v těhotenství migrény většinou na čas zmizí. A s Matildou to přesně tak bylo! Celé první těhotenství byla snad jedna migréna úplně na začátku a pak už nic. Zato teď mě záchvaty bolesti navštěvují zhruba jednou za dva až tři dny a většinou mě na několik hodin nebo celé odpoledne odepíšou. Na bolest si můžu vzít maximálně paralen, který moc nezabírá a následně se potřebuji uchýlit to ticha a temna s mokrým šátkem na hlavě a vietnamskou pálivou mastičkou. A doufat, že to brzy přejde. Už z toho začínám být docela zoufalá a je mi skoro trapné muži oznamovat, že mám zase migrénu. Ale nevím si s tím rady. Snažím se vypozorovávat případné spouštěče, což vím, že je když málo piju, jsem ve stresu nebo jsem dlouho ve velkém hluku. Jenže kolikrát za to může i počasí, pokles tlaku, zima a především moje krční páteř. Připadám si jako stará bába, co tu popisuje svoje zdravotní neduhy, ale tyhle migrény mě momentálně opravdu hodně trápí a nejhorší je, že se kolkrát připlíží naprosto nepozorovaně v noci a já se probudím už s pořádně rozjetou bolestí hlavy, kdy mi do jednoho místa v hlavě mlátí kladivem rozzuřený permoník a celý svět se houpe.

Co se týče chutí, tak na začátku těhotenství s Matildou jsem nemohla ani vidět zeleninu a jeden čas přežívala na pribiňáku, bílých rohlících a pomerančích. Teď žádné velké výkyvy nepřišly. Na začátku mi chvíli vadilo kafe, ale potom jsem ho začala znovu pít. Teď už tedy kafe od začátku ledna, právě kvůli migrénám, zase nepiju. Prošla jsem si solidním absťákem, který jsem překonala a raději se teď nalévám magneskou a meltou.

Pozitiva jsou zase ty vlasy, které přestaly padat. Nicméně pleť jsem měla na druhou stranu o dost lepší v prvním těhotenství, což je možná zapříčiněno tím, že jsem čekala holčičku a teď je to kluk, tudíž mám v sobě asi více testosteronu? Nevím. Další pozitivum - prsa! Konečně! S Tilišandou v břichu jsem nezaznamenala vůbec žádnou změnu, což mě tehdy pěkně zklamalo. O to větší šok přišel potom s kojením :) Teď s malým lišáčkem v břichu se konečně těhotensky chovají i moje prsa a nemít dole ten rychle rostoucí břuch, vypadaly by skoro i sexy (s ohledem na moje velmi skromné poměry) :-D

Takže tak asi k prvnímu trimestru a začátku druhému. Momentálně musím zaklepat, že únava je skoro pryč a už nechodím spát v šest večer. Trávení se taky zklidnilo, i když záchvaty vlčího hladu pořád mívám. Ale už se můžu normálně najíst a necítit se potom jako s balvanem v žaludku. Docela mě tedy otravuje neustálé lítání na záchod okamžitě po tom, co se jen trošku napiju. Jsem totální průtokáč a mám pocit, že tyhle stavy přišly tehdy také až na konci prvního těhotenství, kdy se z močáku díky rostoucí děloze stala palačinka. Teď je to zase nějak o dost dřív a já vstávám i třikrát za noc, což je strašně otravné. Nic není ale otravnější než právě ty opakující se migrény, a až poleví tohle, budu naprosto happy.

Mám velké plány začít znovu cvičit, víc se hýbat a možná chodit i na nějaké těhotenské cvičení. Prostě být aktivnější stejně jako jsem byla s Máťou v břichu, kdy jsem cvičila skoro každý den a cítila se super. Aych si pak, až zvelrybovatím do obřích rozměrů, nemusela vyčítat, že si za to můžu sama :)

Co se týče věcí pro lišáčka, tak zatím vůbec nic neřeším. Nechávám to až na třetí trimestr, na jaro. Potom mě bude čekat komplet probrání Maťuliného čistě holčičího šatníku, nafocení věciček a jejich prodávání, což mě vůbec netěší a nebaví. A do toho pořizování klučičích věcí. Chci to vzít o hodně minimalističtěji než s Tilišandou, na kterou jsem měla všeho zbytečně moc a půlku věcí ani nevynosila. Ale na to je ještě spousta času :)

první trimestr, druhé těhotenství, těhotenské nevolnosti

pondělí 9. ledna 2017

No poo díl první: Marocký jíl

Když jsem o této metodě v minulosti slyšela, přišlo mi to především divné, komplikované, zdlouhavé a taky trochu nehygienické. Nevím, co mě to tedy najednou, takhle týden před Vánocemi, osvítilo, že jsem si řekla jdu do toho! Ale díky bohu za to! Je to totiž přesně to, co mi sedí. Tedy, mé hlavě :) O čem, že je vlastně řeč? No přece no(sham)poo metodě!

Po znovu objevení skvělého článku od blogerky Jantar o no poo metodě (článek ZDE), jsem si, stejně jako ona tehdy, řekla: kdy jindy se pouštět do takových experimentů než na mateřské, kdy nemusím chodit denně do kanclu a vypadat nějak extra upraveně? Našla jsem si na FB skupinku No poo CZ-SK, přečetla těch článků ještě více z různých zdrojů a vyselektovala to, co by se mohlo hodit na moje spíše sušší, delší vlasy. Vyhrál nakonec marocký jíl a jablečný ocet, který už stejně dlouhou dobu používám (článek nejen o přírodní vlasové kosmetice ZDE). Na nopooshop.cz jsem si ještě ten den objednala kilo marockého jílu a taky kartáč s kančími štětinami. A čekala, až přijde vhodná doba na mytí.

no poo, marocký jíl, no shampoo metoda

Ta přišla na Štědrý den, kdy byly moje šest dní nemyté vlasy už solidně mastné, i když opět jen u hlavy. Od spodní poloviny vlasů ke kořínkům mám spíš problém s tím, že jsou suché. Namíchala jsem si tedy svoji první "maltu". Do misky přišly asi dvě velké lžíce jílu, které jsem zalila trochou přefiltrované vody, vytvořila řidší hmotu a přidala arganový olej. Návod říká 1-3 kapy arganového oleje, já tam dala minimálně polívkovou lžíci z obavy, aby mi to nevysušilo vlasy ještě víc. Celou dobu jsem pozorovala tu hrůzu v mužových očích a trpělivě odpovídala na neustále se opakující dotaz, jestli nám to neucpe odpad - neucpalo. K tomu jsem ještě vyluhovala dva sáčky kopřivy z lékárny a do litru studené vody nalila asi 3 polívkové lžíce jablečného octu a takto vybavena se vydala do koupelny.

no poo, marocký jíl, no shampoo metoda

Hlavu jsem si nejdříve pořádne vydrbala teplou vodou a pak do vlasů začala plácat bahýnko. Nejdřív pořádně ke kořínkům a na kůži a pak do délek a do konečků. Zbytek byl využit jako pleťová maska. Návod říkal "nechte patnáct minut působit". Tak to jsem teda nevydržela. Jíl na obličeji začal dost svědit a postupně mě začala trošku kousat i hlava. Když to svědí, tak to nemůře být dobrý, tvrdil muž a čekal, že s bahnem určitě smyju i vlasy. Docela jsem se bála oplachování, jíl totiž i během těch pár minut lehce zatuhl, takže jsem tipovala, že pod sprchou strávím hodinu. Ale nebylo to tak! Oplachování šlo úplně v pohodě a během chvíli byl jíl pryč, odpad neucpaný, i když nepořádek na kachličkách to tedy zanechalo. Vlasy jsem pak přelila vlažným odvarem z kopřiv a nakonec studenou vodou s octem. A pak jsem nedočkavě čekala, až uschnou.

no poo, marocký jíl, no shampoo metoda

Výsledek mě nadchnul! Vlasy krásně umyté, nesmrděly ani po bahnu ani po octu a byly pěkně nadýchané a lehce zvlněné, tak jak to mám ráda. Naprostá spokojenost, jen u těch konečků jsem si říkala, že by mohly být ještě o něco více vyživenější.

Pár dní po umytí jsem byla pořád spokojená ale rozhodla jsem se ty sušší konečky lehce vyživit olejíčkem. Do dlaně jsem si našplíchala pečující přírodní vlasový olej od Bioaromy a lehce ho do suchých konečků vetřela. A to byla chyba! Vlasy se okamžitě rozpramínkovaly, takže výsledek byl umytý vršek hlavy a mastné konce. Nic moc pohled, ale i tak jsem to do dalšího mytí vydržela ještě pár dní.

no poo, marocký jíl, no shampoo metoda

Při dalším umývání jílem jsem postupovala stejně, ale úplně nakonec jsem pečující olej od Bioaromy v podstatně menším množství vetřela do ještě mokrých konečků. Teď už byl výsledek perfektní. Takže už je to skoro měsíc, co jsem si naposledy umyla vlasy (relativně přírodním) šampónem a použila kondicionér a zdá se mi, že moje vlasy snad ještě nikdy nebyly lepší. Stačí mi umýt si je jednou za pět-šest dní, ale i tak to není ten šestý den žádná nechutná hrůza. Jedu stále stejný postup: marocký jíl se lžičkou arganového oleje + jablečný ocet + někdy oplach z kopřivy a nakonec do konečků vyživující olejík od Bioaromy. Těžko za tak krátkou dobu posoudit, jestli vlasy třeba i rostou rychleji, ale rozhodně mi nějak méně padají. Na druhou stranu za to může určitě i těhotenství, protože v prvním těhotenství mi vlasy přestaly padat úplně a potom vypadly snad všechny naráz zhruba dva měsíce po porodu a to bylo dost hrůzostrašné.

Do budoucna plánuji experimentovat a zkusit oplach ze šalvěje, který má ztmavovat vlasy, možná si je někdy umyju syrovým vajíčkem nebo naplácám masku z avokáda. Prostě bio-lesana jak má být :-D

Dosavadní poznatky? Nemyslím si, že no poo je pro každého a pokud máte třeba hodně kudrnaté vlasy, které nečešete každý den, abyste z nich neměli afro, tak nevím, jestli by vám no poo metoda úplně sedla. Mně se totiž opravdu vyplatí vlasy každý večer pořádně rozčesat a projet kančákem. Za to si myslím, že pro rovnější a hodně se mastící vlasy je to naprostý ideál, jen je třeba překonat ty začátky a co nejvíce natáhnout intervaly mezi mytím. Vůbec netuším, jestli je no poo vhodná pro chemicky barvené vlasy. Moje nejsou barvené už skoro tři roky, ale co jsem vyčetla, tak se no poo naopak dobře kombinuje s barvením hennou. Olej do suchých vlasů opravdu nedávat! :) Vlasy ideálně mýt, když není chlap doma, abyste se vyhnuly těm pohledům :)

A co vy, zkusíte to?

pondělí 26. prosince 2016

Zbláznili jsme se? Tak trochu :)

Říkala jsem, že na Štědrý den jsme měli pro Tilišákovi prarodiče z obou stran přichystané jedno velké překvapení. Jak se Vánoce blížily, bylo čím dál těžší ho před nimi utajit. Ale podařilo se a opravdu nikdo nic dopředu netušil a bylo to pro ně překvápko veliké (i když, pro některé spíše šok...) Konečně je to ale venku a já to tajemství můžu radostně sdělit i vám. Asi jsme se s mužem trochu zbláznili, možná nám lehce hráblo anebo jsme v sobě objevili skryté masochistické sklony. Tak či tak, díky přízni osudu a tomu, že má jistě jako my smysl pro humor, vám můžu oznámit, že na samém začátku léta přibude do naší ulítlé rodiny krakeňátko číslo dvě. Yaaay!

druhé těhotenství, těhotenský deník, miminko, první trimestr

To je také důvod mé šílené říjnovo-prosincové únavy a podivných stavů. Konečně mám první trimestr za sebou a cítím mírný návrat energie. O tom, jaké byly začátky tohoto druhého těhotenství, vám určitě napíšu článek, ale už teď můžu upřímně říct, že je to jiné a o dost náročnější. Velký podíl na tom má samozřejmě hyperaktivní krakeňátko číslo jedna, které mě přes den nenechá vydechnout, ale i celkově jsem se fyzicka cítila mnohem hůř než v prvním těhotenství.

Hráli jsme si s myšlenkou nenechat si říct pohlaví miminka. Ale praktičnost a moje zvědavost nakonec zvítězily. Navíc, měla jsem od začátku jasné tušení a dokonce se mi o tom i zdálo. Ale stejně jsem trošku doufala v opak. Přece jen jsem se vždycky viděla jak vedu za ručičky dvě malé princezny v růžových šatičkách. Ale osud je srandista a vám už je teď asi teď jasné, že....

druhé těhotenství, těhotenský deník, miminko, první trimestr

Musím přiznat, že jsem tuhle informaci musela chvilku vstřebávat. Můj sen o dvou princeznách, které budou zároveň nejlepší kámošky, se rozplynul. Ale už po cestě domů z ultrazvuku jsem se začala těšit a teď jsem strašně ráda, že to bude chlapeček. Sice se mi ale vůbec nechce do shánění komplet nové výbavičky, jelikož Tilišanda má naprosto vše růžové a holčičí, ale to je asi jediné negativum, které v tom teď ještě vidím. Myslím, že bráška pro ni bude skvělý parťák a taky se jí snad líp ubrání :) A je to fajn i pro muže, který je samozřejmě nadšený, jelikož naše převažující ženská energie v domě se konečně vyváží.

A jak na tuhle, poměrně nečekanou, zprávu zareagovala nejbližší rodina? Přesně tak, jak jsem to očekávala a jak jsem se na to psychicky připravovala. Z mužovi strany vládlo nadšení, spousty otázek a těšení se. Z mojí strany přišla poměrně chladná odezva a gratulace s připomínkami tipu: a není to nějak brzo, proč jste nepočkali, až bude Matilda ve školce a taky hm, škoda, že to bude kluk, holka by byla lepší a nejlepší ach jo, to mu zase beztak dáte ňáký divný jméno, že.... No, co dodat, naštěstí jsem to čekala a tak nám to radost nezkazí.

Tak co, překvapila jsem i vás? :)

P.S. Jméno ještě vybrané nemáme a nejspíš ho dopředu stejně prozrazovat nebudeme. Nicméně, pokud máte nápady, co by se hezky hodilo k Matildě, jsem na ně zvědavá! Polykarp, Seladon nebo Jimram? Takových krásných možností! :)

neděle 25. prosince 2016

Naše Vánoce ve faktech :)

1. Štědrý den, brzy ráno. Vstávám a po cestě dolů do kuchyně mě vítá nechutný smrádek. To snad nebyl Ježíšek? Nebyl, ale zato Molly si na něj rozhodla zahrát a do obýváku nám nadělila pořádnou smradlavou hromadu a s provinilým výrazem na mě čekala u dveří. Vypouštím psy na zahradu a pouštím se do úklidu s provizorní rouškou. Nezlobím se na ni, chudinku asi bolelo bříško, protože tohle nikdy nedělá. Začíná to vesele. Poo is all around!

2. Je to šest dní, co jsem si nemyla vlasy a začíná to nebýt pěkný pohled, tudíž jdu na svoje první no poo mytí. Patlu na vlasy marockou hlínu a čekám, co z toho bude. Plánuji na tohle téma samostatný článek, ale už teď vám prozradím - je to super!

3. Muž si hraje s krakeňátkem a já mám konečně šanci si zacvičit a dokonce se mi i chce. Pouštím si na youtube vlog od nedávno objevené youtuberky jménem Madeleine Olivia, která má sympatický britský přízvuk, hezky se na ni kouká a dělá videa o minimalismu, veganství i no poo metodě.

4. Po cvičení a shlédnutí několika veganských videí (které mě vždycky strašně inspirují, opravdu! Jen jsem zatím slaboch a nemám tu vůli se do tohodle životního stylu pustit!) si dáváme k obědu kuřecí vývar a já ukecám muže, ať jde uspat krakena. Nenadšeně souhlasí.

5. Půl hodiny se naším domem line hysterický křik a jekot a pak přichází ticho a polonaštvaný a unavený muž vylézá z nory.

6. Odpoledne jde muž s Tilišandou ještě na chvíli ven bobovat. Pak už přichází na řadu kapr a salát, které dovezla babi a děda v poledne, když se tu na otočku stavili.

7. V pět přijíždí babi a děda znovu (v mezičase byli u švagrové) a začínáme rozbalovat dárečky.

8. Peppa Pig vláčkodráha, hrací rybička-stolek a krájecí ovoce pro Tilišandu. Kožená taška, nějaké drobnosti a oblečení pro muže, pár drobností pro babi a dědu a skoro nic pro mámu. Jako fakt. Muž moji připomínku plácnutou někdy v průběhu podzimu, že budeme šetřit a nebudeme si pod stromeček nic kupovat, vzal opravdu vážně. Pod stomečkem, ať se dívám, jak se dívám, najdu jen pidi krabičku a v ní obal na mobil, který jsem potřebovala. Marně hledám jako straka něco dalšího, docela obstojně kamufluju zklamání a hned si v duchu dávám mentální facku. Holt není materialista a bere všechno doslova. Ale za to se postará o Tilišáka kdykoli chci, uvaří, uspí, cokoli opraví a je ten nejlepší táta (i muž) na světě. Holt si dárek po Vánocích koupím sama, a že se sakra rozšoupnu! :)

9. Osm hodin večer, babi děda odjíždí, my jdeme vykoupat a uspat krakenidlo a v devět je u nás už tma jako v pytli. Všichni spí.

10. Dneska nás totiž čeká druhý štědrý večer u mých rodičů a mám dokonce slíbeného i čerstvě usmaženého kapra od mámy (bez salátu, který nemám ráda) a ten je prostě nejlepší. A určitě tentokrát najdu pod stromkem i něco pro sebe, protože moji rodiče jsou co se týče dárků naopak maximalisti a dost to každoročně přehánější. Což mi letos nevadí :)

vánoce, vánoce s batoletem, Matilda a Vánoce

sobota 17. prosince 2016

Jak přežít uspávání nespavce

Přiznám se, že jsem chtěla tento článěk pojmenovat "Jak ji po obědě uspat a nikoho u toho nezabít", ale přišlo mi to nakonec moc drsné. I když by to spíše vystihovalo povahu toho, co se u nás každodenně po obědě děje. Jestli totiž nesnáším nějakou část dne, tak je to stále poobědní uspávání. Když mi na tohle někdo řekne: "Jaképak uspávání? Dáš ji do postýlky, přečteš pohádku a necháš ji spat, ne?" vidím rudě a v tu chvíli toho člověka ale opravdu nemám vůbec ráda. Takhle to u nás bohužel nefunguje. Nechat ji v pokoji nespící samotnou by znamenalo, že bude nejprve dělat všechny možné voloviny od sundávání prostěradla z matrace, vyslíknutí se, pokusů zuřivě dosáhnout na vypínač a rozsvítit, skákání do výšky i do dálky a nakonec se tak rozeřve, že bude ve své totální hysterii schopná uškrtit se na vlastní plíně. Takže tam s ní sedím, tiše jí zpívám, hladím ji anebo se jí naopak vůbec nedotýkám, podle toho, jak to zrovna chce, odolávám jejím agresivním útokům sahajícím od facek (pozor, fackuje ona mě!), štípání, tahání za vlasy, dloubání do tváře a podobně. Jakmile se odsunu trošku dál od postýlky, aby na mě nedosáhla, tak opět spouští potoky pláče, kdy mi následně soplí několik minut do krku, vzlyká a celou mě otlapkává, aby mi nakonec zase jednu vztekle ubalila. Tahle sranda trvá průměrně tři čtvrtě hodiny. Po hodině už to většinou vzdávám a ten den prostě nespí, což však znamená, s prominutím, na h*vno odpoledne, kdy začne být od nějakých čtyř pěkně protivná. A to raději nemluvím o sobě. Když náhodou někdy usne pod půl hodiny, tak z pokojíku vylétám plná radosti a energie. Jinak se většinou vyčerpaně odvleču a jdu rovnou vymést všechno sladký, co je v dohledu, abych se uklidnila.

náročné dítě, tipy na náročné dítě, spánek, spánek dítěte, nespavé dítě

čtvrtek 8. prosince 2016

Hudební stoleček

Dnes se s vámi podělím o svůj poslední vánoční tip. Beztak už všechny dárky dávno máte. :) Matilda k vláčkodráze s Pepinnou dostane ještě tento mini hudební stoleček značky Scratch. Hudebních hraček doma zatím moc nemáme, což je možná docela škoda, protože Tilišák projevuje o hudbu docela zájem. Má moc ráda, když jí muž hraje na kytaru nebo na flétnu a sama si často brouká různé melodie. Po xylofonech a klavírcích se obvykle vrhá na návštěvách i v dětských centrech. Takže bude mít konečně jeden svůj taky doma.

hudební stolek, dětský xylofon, scratch, dětské hudební hračky

Tento barevný stoleček ve tvaru rybičky (ideální štědrovečerní tématika, ne?) má v sobě právě xylofon, bubínek a činel. Je dřevěný, a abyste si udělali představu o velikosti, můžete použít jako měřítko psa a kočku :)

hudební stolek, dětský xylofon, scratch, dětské hudební hračky

Doufám, že se bude Matildě líbit. Je barevný, veselý a může s ním vytvářet hluk. Ideální hračka! :) Koupíte ho třeba ZDE.

pondělí 5. prosince 2016

O naší zvěři domácí

Tak jsem si říkala, že o krakenidlu toho víte už spoustu. O kom jsem vám ale ještě moc neřekla, jsou moje dvě "prvorozené holčičky". Respektive, prvorozená bloncka Loty a druhorozená zrzka Molly. Tak dnes třeba i něco o tom, proč je skvělé mít doma čtyřnohé kámoše a proč si myslím, že to i Tilišákovi svědčí.

pes a dítě, adopce psa, pes z útulku