První narozeniny

Často slýchám, že první rok je nejtěžší. A my ho máme tedy zdárně za sebou. Nevím jestli se mám radovat, protože je mi z toho tak trošku i smutno. Ne tedy z toho, že Tilišákovi už je rok, protože je to mnohem lepší než když byla malé mimino, ale z toho, že to tak děsně letí. Člověk má někdy pocit, že některé dny se vlečou, zvláště ty protivné a prořvané, a najednou je tu takový skok.

Máme roční batole. A to batole je úžasné, nádherné, miloučké a zároveň jako pořádný beran vzteklé a tvrdohlavé. Do svého druhého roka života ale vykročila tak, aby potvrdila ono tvrzení, že po překonání prvního roku už to bude jen skvělé. Jestli to vydrží, v to sice ani nedoufám, ale svůj narozeninový den si užila naplno. Byla okouzlující, rozkošná, hodná, samostatná, krásně jedla i spala a měla radost ze všech návštěv a pozornosti, které se jí dostalo. Je mi jasné, že zítra se třeba zase probudí jako uřvaný vzteklounek a bude mě celý den terorizovat, ale co, je holt po mně...:)

S dárky jsme to nepřeháněli. Bylo mi jasné, že by z většího počtu byla akorát roztržitá a neužila by si je. Od nás tedy dostala pouze krásné barevné kostky Sensory Blocks a háčkovaného tučňáka Pingu (náš oblíbenec) z Fléru.

Rodinka přinesla dárečků samozřejmě víc. Musím říct, že já tedy nejsem vůbec z plastových, barevných, hrajících věcí nadšená a raději bych viděla hračky dřevěné, designové anebo knížky. Jenže čím větší kýč a čím hlasitější zvuky vydává, tím ho bude Tilišák milovat víc.

Proto jsem se lehce zhrozila z obrovského růžového stanu s kuličkami, který nám momentálně zabírá půl obýváku. Ale účel splnil, Matilda z něj nechce ani vylézat a tahá si do něj sama další hračky. Tak jí ho tu chvíli nechám a v létě poputuje na zahradu (a pak do sklepa:)

Dortík jsme s mužem Matildě upekli podle receptu Madam Cocquette ZDE a pro nás dospělé zase upekla klasický dort moje mamka. K mé neradosti Tilišák ochutnal oba. Nicméně svého dortíku snědla pořádný kus, velkou část rozmatlala po sobě i po stole a moc jí chutnal.

Byl to fajn den. Sice náročný (především psychicky, protože rodinná setkání se u nás bez menších či větších konfliktů málokdy obejdou), ale zvládli jsme to, nikdo si do vlasů nevjel a hlavně - naše malá oslavenkyně si to užila.

A venku to konečně vypadá jarně a my můžeme trávit víc času na zahradě, z čehož je Tilišák nejnadšenější (žádný dort totiž nechutná tak dobře jako hlína nebo tráva).

A jaký víkend jste měli vy?