středa 11. ledna 2017

První trimestr s lišáčkem v břuchu

Utíká to nějak děsně rychle. Mám pocit, že je to teprve nedávno, co jsme si s mužem řekli, že do toho jdeme a najednou byly na testu dvě čárky a už je tu sedmnáctý týden! Břicho mám asi jako s Tilišandou v šestém měsíci, což mě dost děsí a trochu se bojím, že moje předsevzetí přibrat tentokrát míň, bude jaksi nereálné. Celkově je tohle těhotenství nesrovnatelně jiné než to první a bohužel o dost horší.

Horší v tom smyslu, že je mi od samého začátku fyzicky docela bídně. Nemyslím ani tak nějaké ranní nevolnosti. To se mi naštěstí vyhnulo a hlavu do záchodové mísy jsem strkat sice nemusela, nicméně se objevily jiné příznaky. Od začátku se na mě nalepila příšerná únava a totální ztráta energie. Stal se ze mě hibernující lenochod, který kolikrát počítal vteřiny do konce dne. A tyto stavy v kombinaci s divoženkou neustále vyžadující moji pozornost, ruce a kreativitu a mající mizerný spací režim, mi dobré nálady nepřidávalo. K tomu se objevily nevolnosti prakticky celodenní, kdy jsem se neustále potácela na hranici mezi hladem a následným pocitem šílené těžkosti, kdy jsem i doufala, že na ten záchod strčit hlavu do mísy poběžím, aby se mi ulevilo. Což se ale nestalo.

Co je ale asi nejhorší symptom tohoto těhotenství, který mě bohužel provází do dnes, jsou migrény a bolesti hlavy. Na migrény trpím od jakživa a pamatuju si, jak mě moje neuroložka v minulosti několikrát uklidňovala, že v těhotenství migrény většinou na čas zmizí. A s Matildou to přesně tak bylo! Celé první těhotenství byla snad jedna migréna úplně na začátku a pak už nic. Zato teď mě záchvaty bolesti navštěvují zhruba jednou za dva až tři dny a většinou mě na několik hodin nebo celé odpoledne odepíšou. Na bolest si můžu vzít maximálně paralen, který moc nezabírá a následně se potřebuji uchýlit to ticha a temna s mokrým šátkem na hlavě a vietnamskou pálivou mastičkou. A doufat, že to brzy přejde. Už z toho začínám být docela zoufalá a je mi skoro trapné muži oznamovat, že mám zase migrénu. Ale nevím si s tím rady. Snažím se vypozorovávat případné spouštěče, což vím, že je když málo piju, jsem ve stresu nebo jsem dlouho ve velkém hluku. Jenže kolikrát za to může i počasí, pokles tlaku, zima a především moje krční páteř. Připadám si jako stará bába, co tu popisuje svoje zdravotní neduhy, ale tyhle migrény mě momentálně opravdu hodně trápí a nejhorší je, že se kolkrát připlíží naprosto nepozorovaně v noci a já se probudím už s pořádně rozjetou bolestí hlavy, kdy mi do jednoho místa v hlavě mlátí kladivem rozzuřený permoník a celý svět se houpe.

Co se týče chutí, tak na začátku těhotenství s Matildou jsem nemohla ani vidět zeleninu a jeden čas přežívala na pribiňáku, bílých rohlících a pomerančích. Teď žádné velké výkyvy nepřišly. Na začátku mi chvíli vadilo kafe, ale potom jsem ho začala znovu pít. Teď už tedy kafe od začátku ledna, právě kvůli migrénám, zase nepiju. Prošla jsem si solidním absťákem, který jsem překonala a raději se teď nalévám magneskou a meltou.

Pozitiva jsou zase ty vlasy, které přestaly padat. Nicméně pleť jsem měla na druhou stranu o dost lepší v prvním těhotenství, což je možná zapříčiněno tím, že jsem čekala holčičku a teď je to kluk, tudíž mám v sobě asi více testosteronu? Nevím. Další pozitivum - prsa! Konečně! S Tilišandou v břichu jsem nezaznamenala vůbec žádnou změnu, což mě tehdy pěkně zklamalo. O to větší šok přišel potom s kojením :) Teď s malým lišáčkem v břichu se konečně těhotensky chovají i moje prsa a nemít dole ten rychle rostoucí břuch, vypadaly by skoro i sexy (s ohledem na moje velmi skromné poměry) :-D

Takže tak asi k prvnímu trimestru a začátku druhému. Momentálně musím zaklepat, že únava je skoro pryč a už nechodím spát v šest večer. Trávení se taky zklidnilo, i když záchvaty vlčího hladu pořád mívám. Ale už se můžu normálně najíst a necítit se potom jako s balvanem v žaludku. Docela mě tedy otravuje neustálé lítání na záchod okamžitě po tom, co se jen trošku napiju. Jsem totální průtokáč a mám pocit, že tyhle stavy přišly tehdy také až na konci prvního těhotenství, kdy se z močáku díky rostoucí děloze stala palačinka. Teď je to zase nějak o dost dřív a já vstávám i třikrát za noc, což je strašně otravné. Nic není ale otravnější než právě ty opakující se migrény, a až poleví tohle, budu naprosto happy.

Mám velké plány začít znovu cvičit, víc se hýbat a možná chodit i na nějaké těhotenské cvičení. Prostě být aktivnější stejně jako jsem byla s Máťou v břichu, kdy jsem cvičila skoro každý den a cítila se super. Aych si pak, až zvelrybovatím do obřích rozměrů, nemusela vyčítat, že si za to můžu sama :)

Co se týče věcí pro lišáčka, tak zatím vůbec nic neřeším. Nechávám to až na třetí trimestr, na jaro. Potom mě bude čekat komplet probrání Maťuliného čistě holčičího šatníku, nafocení věciček a jejich prodávání, což mě vůbec netěší a nebaví. A do toho pořizování klučičích věcí. Chci to vzít o hodně minimalističtěji než s Tilišandou, na kterou jsem měla všeho zbytečně moc a půlku věcí ani nevynosila. Ale na to je ještě spousta času :)

první trimestr, druhé těhotenství, těhotenské nevolnosti

14 komentářů :

  1. Rychleji rostoucí bříško je u druhého těhotenství asi úplně normální. Já jsem to tak taky měla a kamarádky v okolí na tom byly podobně. A s tou únavou to bylo u druhého taky daleko horší...:)Musela jsem chodit po obědě spávat, nedalo se to vůbec překonat...Byla jsem už před otěhotnění kvůli neustálému běhání kolem prvorozeného dost hotová a pak se to ještě znásobilo. Ale pozitivní je, že těch devět měsíců daleko rychleji uteklo! Tak držím pěsti:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No letí to strašně rychle, u prvního jsem měla skoro pocit, že to vleče, ale teď je to fakt jiné. Já po obědě jít spát moc nemůžu - než se mi podaří zadřímnout, už huláká krakenidlo z chůvičky :-(

      Smazat
  2. První trimestr děs, druhý jaktakž, ovšem třetí..masakr - ke všem možným těhotenským obtížím, které jsem u prvního nezažila (žáha, oteklé nohy, neuvěřitelná únava) se ještě přidá óbr břicho, které je opravdu u druhého o dost větší (vždyť už to jednou nafouklé bylo). Nebyla jsem schopná spát, nebyla jsem schopná fungovat jako matka pro toho prvního a ještě jsem skoro 3 týdny přenášela. Nejdelší 3 měsíce mého života... Ale u vás to bude zajisté lepší ,)

    OdpovědětSmazat
  3. Luci, bud rada, ze sis mohla jit lehnout v sest!! To se ti s druhym prckem nestane. No vetsi bricho je u druheho normalni, ja byla jako slon a to jsempribrala mene! :-) A nejhorsi byl treti trimestr. To ta unava byla silena. Tak si uzivej ten druhy!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že třetí bude mazec, navíc pak v těch vedrech... No, mám z toho obavy už teď jak to tak čtu :-/ A naštěstí jsem díky Radkovi fakt mohla odpočívat aspoň ty večery, jak přišel z práce - nafasoval Máťu ve dveřích, já byla kolikrát už v pyžamu a šla rovnou spát :-D

      Smazat
  4. Mám to celkem podobné - teda ta únava mě zmohla určitě víc jak když jsem čekala Sandru. Celodenní nevolnosti jsem měla i u ní, takže to je skoro stejné, ale přijde mi, že teď mám výraznější záchvaty hladu, hlavně v noci...chutě ze začátku na slané, teď žeru nonstop čokoládu :D Břicho jsem měla už v 6-tém týdnu jak ve 4-tém měsíci (když jsem se najedla), teď už to tak hrozně neroste, se mi zdá (jsem na začátku 15-tého týdne), ale prý to tak bývá - že jak už to břicho jednou "natáhlé" bylo, tak si to pamatuje a hned se začne rozpínat ve velkém :D Moje vzdálená sestřenice čekala dítě ve stejné době, když já Sandru - sice měla termín o měsíc a něco dřív, ale břicho měla v 6-tém měsíci jak kdyby čekala dvojčata (už čekala třetí dítě) a já skoro nic v 5-tém měsíci...byl to strašný nepoměr. Teď bych jí ale určitě dohnala/předehnala :D
    Jinak já začala spávat přes den se Sandrou a dost často tam usnu dřív jak ona a ona se tak nějak přidá...takže tak jsme "vyřešili" problém s odpoledním usínáním :D
    Hodně zdaru a síly ;-)

    OdpovědětSmazat
  5. S výbavičkou to ještě promyslete. Proč se všeho zbavovat a haldu jiných věcí zase vybírat a kupovat jenom kvůli barvě? Proto, aby někdo úplně cizí na ulici náhodou chlapečkovi neřekl "hezká holčička"? To je přece nesmysl. U půlročního nebo ročního dítěte je fakt jedno, jaké barvy nosí. Klidně může mít růžové bodýčko nebo overálek a k tomu kdyžtak modrou čepici nebo ponožky s autíčky... Do školky ho pochopitelně v sukýnce posílat nebudete - a vlastně celý další život nebude po ségře nic dědit, tak si to ve fázi miminka užijte :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A to já jsem zase taková, že když kluk, tak chci, aby byl v klučičím. Samozřejmě neutrální a bílé věci si nechám, ale do růžového overálku ho určitě oblékat nebudu :) Navíc, vždyť hezké oblečení z druhé ruky, po kamarádkách a z bazárků se dá sehnat za pár kaček, takže v tom takový problém nevidím. Nové věci budu kupovat minimálně.

      Smazat
    2. Vaše věc :-) Jen když už jste psala, že vás to nebaví a netěší, tak nabízím řešení, jak ušetřit čas a starosti a běhání.

      Jinak můj osobní pohled je ten, že veškeré dělení na "holčičí" a "klučičí" barvy je akorát geniální marketingový mechanismus: maminky podlehnou představě, že holčička musí být růžovofialová od hlavy k patě a kluk musí mít všechno modré a s obrázky letadýlek a fotbalových míčů, tím se trh rozdělí a dětských hadříků se prodává mnohem víc... A mimochodem to taky pěstuje stereotypy. Už děti ve školce se přou, jestli holčička může mít zeleno-žluté botasky nebo ne, protože jsou přece klučičí. Není to trochu smutné?

      Smazat
    3. Asi máte svým způsobem pravdu, ale mě zrovna tohle v žaludku tolik neleží, myslím, že jsou na světě smutnější věci. Navíc já si hodně užívám oblékat Matildu holčičkovsky a věřím, že to tak nakonec bude u chlapečka stejné. Jinak, určitě si myslím, že holčička ve žlutomodrých botech je úplně v pořádku, Máťa měla jako miminko taky pár klučičích kousků, co mi půjčily kamarádky. Ale nevím, u chlapečka ve mně nějak přirozeně vzniká touha ho blékat jako chlapečka. A těch barev na kluky je určitě víc, jen, jak píšete, ta růžová a fialová mi na ně moc nesedí. Výhoda je, že letní mimčo toho potřebuje miminum, takže dít dohromady malou klučičí výbavičku by neměl být snad velký problém.

      Smazat
    4. Rozdělování barev pro děti podle pohlaví je marketingový trik firem?
      Moje mamka vzpomínala, že prostě ušila peřinky a všechny ostatní věci na miminko bílé a teprve až jsem se narodila, tak červenou výšivkou zdobila zavinovačky apod. Ale už nevím, jestli to pak na bráchu vypárala a předělala do modré. :)

      A souhlasím, že kluk v růžovém bodýčku - to mi nesedí. Naopak holka v modrém je pro mě naprosto ok.

      Jinak, škoda, že se Máťa nejmenuje Hermína (či dokonce Hermiona) - měla bych totiž tip na jméno pro kluka - Herbert :)

      Ať to dál probíhá dobře a daří se sbírat síly na nový krakení přírůstek.

      Martina

      Smazat
    5. :-D Jé, to je sranda, když byla Máťa v přichu, tak měla pracovní jméno právě Hermiona :-) neboli Miňonka :) dědeček jí tak občas pořád říká :) Herbert je fajn, stejně tak i Hubert :)

      Smazat
  6. Jo, to znam:-) Posledni 2-3 mesice 2. tehotenstvi jsem prezivala asi takto: rano do skolky, pak se z toho vzpamatovat, odpoledne vyzvednout dite, cesta k nejblizsimu hristi a tam se placnout na lavicku:-) Bricho jsem mela takove, ze to budilo be skolce az pohorseni (vy jste tu zase? my myslely, ze uz rodite...) A tretatko nebude?:-) Ja bych do toho i sla, kdyby nekdo zrusil tehotenstvi a nejlepe kdyby se o to ditko tak prvni 2 roky staral:-)

    OdpovědětSmazat