neděle 12. března 2017

Deníček těhotného hypochondra aneb Druhý trimestr

Druhý trimestr se pomalu blíží do finiše a já tu mám takové malé shrnutí. Jak už jsem psala, tohle těhotenství je jiné než to první a určitě nemůžu napsat, že kdovíjak lepší. Spíše naopak. Naštěstí opět nemám žádné velké komplikace ani potíže, takže bych si vlastně neměla vůbec stěžovat. A já si nestěžuji, jen konstatuji :)

druhý trimestr, druhé těhotenství, co se děje v druhém trimestru

S Tilišandou jsme propluly až do devátého měsíce více méně bez potíží. Druhý trimestr byl rozhodně nejhezčí. Břicho narostlo tak akorát, že bylo vidět, ale nebylo to žádné obrovské panděro (to potom přišlo až ve třetím trimestru, kdy se mě cizí paní na ulici starostlivě ptaly, jestli ta dvojčata přenáším už hodně dlouho...). Ve druhém trimestru jsem na sebe měla spoustu času, takže jsem denně cvičila, mazala si pupek třikrát za den olejíčky a cítila se fajn. Dokonce jsem měla i dojem, že mi to těhotenství vyloženě sluší (chápejte, můj normálně nadměrný zadek byl konečně vyvážen něčím vepředu a já vypadala hezky symetricky :). Za celé těhotenství jsem neměla skoro ani rýmu, jedla jsem (relativně) zdravě a pochvalovala si, jak ta moje imunita parádně šlape. Jasně, ke konci se to lehce zvrhlo, přišlo pálení žáhy, zácpa, nespavost, křeče v nohách (hlavně v noci tzv. syndrom neposedných nohou - něco opravdu hodně nepříjemného) a úplně ke konci silné bolesti pánevních kostí. Ale to už jsme v devátém měsíci. Druhý trimestr byl tehdy prostě pohodička.

S lišáčkem v břichu jsme ale někde jinde. O migrénách, které se mi vracely téměř obden jsem psala ZDE. To naštěstí jakž takž pominulo. Nicméně moje tehdy šlapající imunita vzala tentokrát za své a já se víc jak měsíc plácala v různých virózách, nachlazení, zánětech dutin a nevyhnula se ani antibiotikům. Na cvičení nemám nějak ani pomyšlení, protože jsem pořád bez energie a oslabená nemocemi. A když už mám pocit, že se to lepší a můžu na to konečně vlítnout, tak mě začne zase škrábat v krku...

Atraktivně už si také rozhodně nepřipadám. Na prohlášení kamarádek "jéé, tobě to břicho teda rychle vyrostlo" jen smutně kývu hlavou. Aby ne, když už více jak měsíc je moje jediná fyzická aktivita plácání se s Tilišandou po ulici a zoufalství z toho, jak blbě vypadám a jak děsně se cítím, zažírám sladkým. Mám permanentně ucpaný nos, což už není ani z rýmy, ale podle doktorky z nateklých a extrémně reaktivních sliznic z těhotenství. Nejvíc mě ale štve ta únava a totální nedostatek energie. Dokonce jsem zpátky přesedlala na jedno kafe denně, protože ty odpoledne jsem už zase nějak nedávala. Naštěstí to mirény zatím nezhoršilo a já jsem si slíbila, že víc jak jedno denně opravdu pít nebudu. Stejně jako v prvním těhotenství mám extrémně nízký tlak, a když rychle vstanu, hrozí, že sebou švihnu na zem. A taky je mi pořád zima, takže se zahřeju maximálně v horké vaně, kterou doma nemáme, ale občas si ji dopřeji u rodičů. Rostoucí břicho mi nejspíš spláclo žaludek na palačinku, protože je mi skoro po každém jídle těžko, jako bych snědla balvan. Neustále si připomínám, že musím jíst často a po troškách, neustále na to zapomínám a pak si nadávám. Naštěstí mi břicho zatím skoro vůbec netvrdne, což je pravděpodobně zapříčiněno minimální námahou a fyzickou aktivitou, kterou si (ne)dopřávám. Jelikož ale nejsem vůbec v kondičce a fit, tak je pro mě hodně náročné i takové zvednutí Matildy ze země a přenesení jejího zmítajícího se tělíčka, když ji chytne na ulici záchvat vzteku, flákne sebou na zem a odmítá spolupracovat. Což teď bývá docela často. Máme tu totiž období vzdoru v plné parádě. Ale to je zase na jiný článek.

Co je snad jediný pozitivní rozdíl oproti těhotenství s Máťou, jsou prsa. Z mých "mínus nula nula nic" se vyklubalo "něco málo". U Maťulky jsem na tento pozitivní efekt těhotenství čekala marně a výstřih se mi chvilku dmul až díky kojení. Lišáček bude tedy asi horňák :) I pleť a vlasy jsou, stejně jako v prvním těhotenství, mnohem lepší. Bohužel už teď vím, že mi půlka vlasů opět vypadne pár týdnů po porodu a pleť se zase rapidně zhorší.

Toť tedy ke druhému trimestu. Působí to jako výčet neduhů nějakého hypochondra, že? Už se těším na to pravé, teplé jaro, a doufám, že se třeba dám víc do kupy. Na druhou stranu se o to víc začínám v myšlenkách optimisticky připravovat na samotné miminko (a na to, až budu mít svoje tělo zase pro sebe). V prvním těhotenství jsem si užívala tu pozornost a klidně bych si ten "druho-trimestrový jiný stav" o nějaký ten měsíc protáhla. Teď se nemůžu dočkat, až to bude za mnou, já budu mít malého lišáčka v náručí a všechno se bude postupně dostávat do normálu. Aspoň doufám. A jestli jsem se někdy v minulosti jen letmo dotkla myšlenky mít děti tři, tak si teď klepu na čelo :-D

6 komentářů :

  1. Tak to mě mrzí, že to prožíváš hůř jak s Matildou...i když je pravda, že i já to tak mám :D V posledních dnech sotva popadám dech, únava zase neskutečná, tlak klesá na 80/55 cca, právě mi zase zjistili chudokrevnost a ozvala se štítná žláza, takže zobu prášky i na to...a já fakt nevím, jak vydržím ještě 3,5 měsíce, když už teď nemůžu Sandru ani zvednout, natož jí obouvat boty apod. :D Takže neboj, já jsem "hypochondr" též a vůbec si to neužívám... (akt. 23 týden)

    OdpovědětSmazat
  2. Luci, drz se, ten tretitrimestr je vazne narocny. Natoz, jestli ti Mata vstoupila do obdobi vzdoru! Ale muzu rict, ze mas obrovskou vyhodu, ze nebudes mit podzimni/zimni miminko. Prymysli si oblikani Matildy do zimnich hader, sebe taky, do toho rvouci dite, ktere se ti mezitim vari ve fusaku! :-) Brzo bude jaro, teplo, bude dobre!!!! :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Taky teď finišuju druhý trimestr druhého těhotenství a mám to víceméně podobné. Rozhodně musím svému muži znít jak hypochondr, kdyžy vypočítávám, kde všude mě bolí a co všechno mi překáží. Přeju, ať je lépe a ať vše v pořádku pokračuje.

    OdpovědětSmazat
  4. To je ale úleva- číst,že i někdo jiný je na tom stejně! Já jsem teda druhé těhotenství docela zvládala,ale teď to třetí mě fakt vysává. Jsem ve 30tt a už opravdu jde do tuhého,takže se nemůžu dočkat konce... To dáme! :)

    OdpovědětSmazat
  5. Jééé to mě těší, že nejsem jediná.. také čekám druhé - končímprvní trimestr, ale jsem tak šíleně unavená... pořád a neustále - v prvním jsem byla jak králíček Durassel... nemusela jsem pomalu ani spát a v pohodě... nemocná? Nikdy! No a teď? Co jsem otěhotněla, tak se nezbavím rýmy... několik týdnů po sobě jsem měla různé záněty dutin, záněty středního ucha, totálně hnusnou hustou rýmu, bolesti v krku... no prostě lahůdky. Těším se, že až bude teplo a bude svítit sluníčko, tak mě to vytáhne na ty denní procházky po kopcích, co si tak slibuju.. Zatím se jen občas ještě projedu na koni... to je asi můj jediný pohyb teď. :P
    No a také se těším na prcka a na to, až se sebou zase něco začnu dělat, jelikož už se občas budím z noční můry, jak jsem ošklivá. :P

    OdpovědětSmazat
  6. Tak to je přesné. Při prvním těhotenství jsem cíleně co nejvíc chodila pěšky, dokonce jsem si pořídila hůlky na nordic-walking (běhání mi totiž dost vadilo hned od začátku těhotenství, tak jsem hledala nějakou náhradu). Při druhém těhotenství jsem naopak schválně všude jezdila busem nebo autem abych aspoň trochu ušetřila síly. A ty nemoci úplně to samé, při prvním nic a při druhém zánět dutin a ATB. Jinak ucpaný nos jsem měla taky, za každé těhotenství jsem si do nosu vystříkala asi 3 spreje Nasivinu, protože bych bez toho neusnula (nesnáším ucpaný nos). To je ten sprej, jak píšou užívat max. týden, jinak hrozí návykovost. Tak ne, u mě to zmizelo hned po porodu a na nějaký sprej jsem si už druhý den nevzpomněla. Držím palce, člověk holt musí zatnout zuby a vydržet:)

    OdpovědětSmazat