úterý 13. října 2015

Bordel v bytě – šťastné dítě...to těžko!

Tohle rčení u mě teda neuspěje. To by totiž potom nemohlo platit to druhé spokojená máma – spokojené dítě. Já totiž v bordelu být spokojená prostě nedokážu. A proto taky poslední dobou moc spokojená nejsem. Jelikož mám doma bordel.

Jsem člověk řádu a pořádku milovný, kterému však někdy dělá problém ten nastolený řád či pořádek dodržovat. Například k tomu řádu: když se rozhodnu cvičit, tak holt musím cvičit pravidelně každý den. Jakmile jeden den vynechám, mám hned pocit, že je vše ztraceno. A řád se bortí. No, ono, co si budeme povídat, co se týče cvičení, mám v sobě nastavené jen dva módy. Buď cvičím pořád nebo vůbec. (Už dlouho jsem v tom druhém módu.)

Ale zpět k bordelu, teda pořádku. I doma mám ráda řád a uklizeno. Každá věc musí mít svoje pevně dané místo. Chci tu mít otevřené, čisté prostory a povrchy bez zbytečných serepatiček a chytačů prachu. Prostě čisto, vzdušno, jednoducho. Bordel mě lehce dokáže úplně vykolejit, totálně mi zaměstnat mysl a je zodpovědný za mou vnitřní nespokojenost a špatnou náladu. Já se v bordelu ani učit nedokážu, natož relaxovat. Jenže poslední dobou té správné de-bordelizace nejsem schopná docílit.

Když jsem bydlela s rodiči, tak se u nás doma kouřilo. Síla, že? Jako dítě jsem to až tak negativně nevnímala, jelikož jsem v tom vyrostla. Když teď přijdu na návštěvu, cítím ten kouř prostupovat úplně ze všeho, protože ten typický kuřácký smrad je nevyvětratelný a nic ho nepřebije. Svoji vlastní, vymazlenou domácnost jsem si vždycky představovala lehce provoněnou levandulí, jasmínem, případně vůní čerstvě upečeného koláče. Jaká je realita? Mokrý pes! A to je občas taky docela síla. Naši psi jsou totiž mokří snad pořád. Milují vodu a jsou schopní se nadšeně vrhnout do řeky i v deseti pod nulou. I přes to, že je vyčesávám, doma větrám a snažím se to tu, jako Sisyfos, neustále provoňávat ledasčím, tak v závěru dne stejně cítím...mokrýho psa.

mokrý pes

Často se sama sebe ptám, jak je, sakra, možné, že s jedním půl ročním dítětem nejsem schopná domácnost vést podle svých, možná lehce zidealizovaných, představ? Když projíždím své oblíbené blogy o bydlení, žasnu nad tím, jak ty holky dokáží pořídit fotku bezchybného, vyladěného obýváku, kde se navíc neválí ani hrnek od kafe a maximálně někde bokem, vzorně pod hrazdičkou, leží usměvavé mimi, které s interiérem dokonale ladí. Závidím a nechápu. Pokud chcete závidět se mnou, dole vám nechám odkazy na krásné blogy, které tak ráda šmíruju.

O čem momentálně tedy sním, je dokonale prázdná kuchyňská linka, kde jediný vytažený přístroj je dobře vytuněný kávovar (samozřejmě by to měla být nějaká pěkná dyzajnovka a ne můj rozpadající se dědoušek, který už produkuje jen slabou obarvenou břečku a nonstop stojí v kaluži vody). Nebo si představuji sebe, jak ležím s knížkou na krásné sedačce, obklopena ledabyle rozhozenými stylovými polštářky, přikryta patchworkovou dekou ladící se závěsy, popíjející kafe z hrnečku s dokonale vtipným sloganem, jak se občas průzračným oknem zahledím do esteticky vyladěné podzimní zahrady. Realita je ovšem taková, že linka není pod tunou nádobí často ani vidět a na sedačku se dostanu jen výjimečně, protože ji většinu času okupují čokli (mokří!). Dekou se sice přikrýt můžu, ale je plná chlupů a má okousaný okraj. Hrnečky jsou většinou špinavé, takže kafe srkám ze sklinky od hořčice. Kdy byla okna naposledy umytá, to se úplně stydím přiznat, nicméně mi alespoň brání vidět na zahradě ty hluboké krátery, které znuděné psí holčičky během nestřeženého okamžiku vyhloubily.

pejsci, miminko

Psí chlupy a dětské věci najdete doslova všude. Obýváku stylově dominuje plínkami a oblečky přetékající Ikea přebalovák, parkety zdobené reliéfy psích drápů pod nánosem gumových puclíků, hrazdiček, houpátek a balónu stěží rozpoznáte. Konferenční stolek se stal odkladištěm na hračky a kyblík na bezplenkovku (ups, jdu raději zkontrolovat, jestli není ještě plný, jelikož ho v tom fofru kolikrát nestihnu hned vylít a zapomenu na něj). Centrální dekorací obýváku bude ještě na nějakou dobu velký gumový balón.

Hanbou se propadám, ale já to tu prostě ve standardu, na jaký jsem byla zvyklá, poslední dobou udržovat nestíhám. A tak aspoň šmíruju na cizích webech a v cizích domácnostech, inspiruji se a představuji si, jak to tu předěláme, až jednou zmizí přebalovák, až bude obřadně a navždy odstraněn balón, na kterém s Matildou nedobrovolně trávím spoustu času. Představuji si, jak to tu pořádně vygruntuju a načančám (a budu to udržovat!), až bude jednou Tilišák spávat déle než dvakrát denně po dvaceti minutách a dokáže si chvíli sama hrát, aniž bych se od ní nemohla hnout. Věřím, že ty světlé zítřky přijdou! :) A třeba taky jednou objevím, jak se zbavit smrádku z mokrých psů, bez toho, abych se musela zbavit jich.

Jak jste na tom s úklidem na mateřské vy?

Pro inspiraci mrkněte třeba sem:

Lucie Living
Jane at Home
A Home with Heart
Decor Blanc
Pure&White

9 komentářů :

  1. Ja nezvladam vubec uklizet, kdyz jsem doma sama. U vas bylo moc pekne, tenhle clanek prehani! Dite, ktere se zabavi, je na poradek pruser, nejoblibenejsi zabava je totiz povytahovat vsechno, co neni pribite (uchytky na kabely zvladl vytahat i pribite). Tak se zacinam pomalu tesit, az dite odejde z domu. A to na poradek zas tak narocna nejsem.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Já se zase těším, až bude vytahovat ty věci a zabaví se aspoň na půl hodinky sama :) Sice pořád asi musíš hlídat, aby sebou někde netřísknul, ale zase lepší než ten nonstop umrčený a nespokojený pláč, co nás provází posledními dny...

    OdpovědětVymazat
  4. Haha, bože, Luci, my si jsme táák podobné :))

    OdpovědětVymazat
  5. Barbora Pospíšilová21. října 2015 14:01

    Věta o spaní dvakrát denně po dvaceti minutách mi dost připomněla to, jak to u nás bylo před rokem:)) A to spaní bylo ještě navíc jedině venku, v kočárku, neustále se pohybujícím... Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že náš syn bude spát po obědě dvě, tři a někdy dokonce čtyři hodiny, asi bych si myslela něco o bláznech:)) A ono to tak je! Jakmile začal chodit - začal až v roce a půl - tak spí:) Takže ty světlé zítřky vás opravdu čekají! Přijdou:)) A jestli můžu trošku " poradit" , na našeho změny a neustálou pozornost vyžadujícího syna zabraly knížky. Od jeho osmi, devíti měsíců je nejoblíbenější hračka knížka. Čteme, čteme, čteme:)) On má změnu, nové obrázky, a z toho asi trochu náročnějšího miminka je šikovný, hodný a upovídaný kluk!
    Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, díky za povzbuzení, až jednou bude spát déle než půl hodiny, asi si dám radostí panáka :) Knížky už nakupuji ve velkém, ale zatím Matilda funguje spíše jako zkartovačka, takže je k ní nemůžu moc přiblížit :)

      Vymazat
  6. Zdravím, když si vzpomenu na náš první obyvák, tak uklizený celkem byl... ale v poličkách byli naskládané hračky, pod schodami narvaný skákací balón a za nějaký čas vedle kuchyně přibyla dětská kuchyňka (velká kuchyně byla naštěstí za rohem, tak jsem ten bordel neměla pořád na očích)... No a teď, když jsme se i přestěhovali a obě děti mají svůj pokoj, tak bez tak ty hračky tahají někam jinam, oblečení upustí tam kde se svlíkli, když se koupou tak je potopa a nejvíc šílím když se mi lepí písek na nohy... never ending story... A to nemluvím o tom bambiliónu hraček, knížek, obrázků,... které nutně všechny potřebují (už 3pytle plyšáku putovali na charitu...) Babičky taky moc neposlouchají, takže už teď se desím vánoc - domluvu 1 dárek za rodinu na 1 dítě odkývají a beztak musí přiložit nějaké překvápko, kdyby jedno!?!
    Snad to zvládneš líp než já... X;-)

    OdpovědětVymazat
  7. :-D Matky by měly fasovat svatozář!

    OdpovědětVymazat