neděle 28. ledna 2018

Jak už půl roku nespím

Že mám nespavé děti, moc dobře vím. Máťa má doslova spánkovou alergii a vyslovit před ní během dne slova jako "postýlka, spinkat, hají..." znamená zuřivý záchvat vzteku. I ve dvou a půl letech se stále v noci jednou i víckrát vzbudí, vyběhne na chodbu a kříčí, že chce tátu (občas teda i mámu, ale to se spíš přeřekne a hned to opraví na tátu...). Za nic na světě nechce usínat sama a nějaký poobědní spánek zabalila už v necelých dvou letech. S tím vším jsem smířená. Víc starostí mi teď dělá krakenidlo číslo dvě.

spánek dětí, nespavci, miminko, půl roku

Mikeš je totiž také ultra naprd spáč. Naprd. Na hov*o, měla bych říct, jelikož mi už z něj rupají nervy a dochází mi i ty nejposlednější rezervy. To, že přes den dá 2-3x s bídou půlhodinku, mě už taky netrápí. Prostě asi víc nepotřebuje a já stejně kmitám okolo prvního krakenidla, takže bych si během jeho případných delších spánků ani odpočinout nemohla. Co mě ale trápí, jsou ty noci. Přijde mi, že se to horší a horší. Asi je už na místě začít z toho obviňovat zoubky, ale obávám se, že tak jednoduché to nebude.

Lišák chodí spát kolem sedmé večer. Poslední spánek před tím má kolem třetí, půl čtvrté. Tudíž by už měl být logicky docela unavený. Dodržujeme každodenní rituálek: koupačka, zklidnění, kojení. U toho většinou usne. Předělám ho do jeho postýlky, kterou mám bez bočnice přiraženou k mé posteli a odcházím. Potom nastává nejdelší spací interval za noc. Dvouhodinový, v lepších dnech i tříhodinový. Muž do mě sice vždycky hučí "Tak jdi spát s ním", ale jako sorry, tohle je moje jediná chvíle ticha, kdy tu nikdo neřve, nikdo po mě nic nechce... Když zaspím tuhle jedinou část dne, kdy můžu být trochu produktivní, tak co mi z něj jako zbude?

Od desáté či jedenácté večer pak začíná noční šichta, kterou bych po tom půl roce přirovnala k fárání v dole. Mikeš se začíná budit po hodině a častěji. K ránu je to už co dvacet minut. "K ránu" znamená asi od tří. Co chce? Nevím! Začne se v postýlce kroutit, mrčet, vyplivne dudlík, se kterým spí (a už si ho zpátky vnutit nenechá) a chce ke mně. Zbytek noci trávím tím, že si ho přehazuju z jednoho prsa na druhé a pouštím šumiméďu. Ve chvílích, kdy vypadá, že spí, se odplazím na opačný konec postele (manželské, kde můj manžel už půl roku nespí, protože chrápe a Mikeše budil ještě víc), kde se zkroutím do klubíčka a modlím se, aby zabral alespoň na hodinu. Naivně. Za jeden šumící šumiméďovskej cyklus, který trvá hodinu, se k lišákovi plazím zpátky i třikrát. Některé noci zvládneme pouze takto "vleže", kdy se v posteli plazím tam a zpátky a tam a zpátky. Jiné noci jsou o level výš, kdy Mikeše neuspokojí ani prso a začíná nahlas řvát, což znamená, že vstáváme a já ho nosím po ložnici, houpu a upřímně... nadávám mu. Když usne, tak se ho co nejněžnejí pokouším odložit zpět do postýlky, aby spal dalších dvacet minut tam. Vychází to tak na třicet procent. Celý týden se držím, protože vím, že muž se potřebuje vyspat. A navíc, že to je on, kdo v noci vstává ke krakenidlu číslo jedna, když se vzbudí. V páteční a sobotní noci si ale "dovolím" nechat rupnout nervy a často jdu muže vzbudit s tím, ať jde Mikeše houpat on, jinak už ho asi přidusím polštářem. To si pak narvu špunty do uší a jdu spát do vedlejšího pokoje, kde teď většinou spí muž, pokud zrovna nespí s Matildou.

Noční pláč z naprostého zoufalství a únavy je u mě teď celkem normální záležitost.

spánek dětí, nespavci, miminko, půl roku

Už analyzuji každičkou věc, kterou při spaní Mikeše děláme, abych tomu jeho nespaní přišla na kloub. Pokud to tedy fakt nejsou ty zuby, protože s tím bych asi nic nezmohla.
Začali jsme dávat Mikešovi na noc rýžovou bezmléčnou kaši, doufajíc, že ho budí hlad, který moje produkce mlíka asi nezvládá pokrýt. Jenže chyba, Mikyho z kaše v noci bolelo břicho, kroutil se, prděl a plakal o to víc.
Začala jsem mu tedy kaši dávat už odpoledne, aby nebyl na noc tak zabetonovaný. Ani to nepomohlo.
Na večeři teď tedy dostává zelenivoý příkrm, kolem půl šesté. "Večeře" je ale silné slovo vzhledem k tomu, že sní jen pár lžiček. Na případný hlad to efekt asi moc nemá.
Začala jsem mu dávat hopmeopatika Chamomilla 9ch, která by ho měla zklidnit a případně i trošku pomoct s těmi zoubky. Zatím mu dávám 3x denně pět kuliček, ale noci se nelepší.
Dostal na noc i meduňkový čaj. Nalili jsme do něj tři stříkačky, ale ani to ničemu nepomohlo. Máme snad příště zkusit makovej odvar?
Zkoušela jsem ho nechat spát celou noc u sebe, ale to zase nevyhovuje mě. Já se prostě potřebuju zkroutit pod peřinu a zabalit se jako mumie, abych vůbec usnula. S miminem nalepeném u prsu to opravdu nejde. A navíc to bylo k ničemu, budil se mi stejně často.
Zkoušela jsem ho tedy nechat spát jen v jeho v postýlce (kterou má přiraženou k boku mé postele, takže je v podstatě hned vedle mě)a brát si ho do postele co nejméně. Nic, stejný efekt.
Zkusila jsem jít spát do vedlejšího pokoje a nechat ho v ložnici co nejvíce samotného, aby měl klid. Malinko to pomohlo v té první části noci, ale pak se začal budit zase stejně často.

Kdyby nespala Matilda vedle v pokoji a neměla tak křehké spaní, kdy ji vzbudí i cvaknutí kliky, asi bych se už snížila i k tomu, nechat Mikyho v té postýlce prostě řvát. Očividně mu nedokážu pomoct a uprostřed noci, kdy za sebou nemáte ani dvacet minut souvislého spaní, se empatie k miminku hodně snižuje a převládá instinkt přežít. Jakkoli.

spánek dětí, nespavci, miminko, půl roku

Už fakt nevím, co zkusit dalšího. Dneska jdu ještě koupit sunar a dostane před spaním flašku umělého mléka. Štve mě to děsně. Chtěla bych ho co nejdéle jen kojit a moc dobře vím, že začít dávat umělé mléko nevěstí do budoucna nic dobrého. Dost možná si tím podělám kojení úplně. Ale já už fakt nevím. Jestli je to hlad, co ho trápí a já teď opravdu nemám žádné přebytky, možná to nakonec k něčemu bude. A já už jsem pomalu ve fázi, kdy jsem ochotná vyměnit kojení za trošku víc spánku. Přesto jsem momentálně najela na braní kojících bylinek (benedikt římský a pískavice) a homeopatik, abych si množství mléka zvýšila a dala tomu ještě šanci. Chtěla bych to zvládnout bez umělého, ale taky se chci alespoň malinko vyspat!

Četla jsem, že stejně jako existují laktační poradkyně, tak jsou i spánkové poradkyně. Přemýšlím, že zkusím nějakou kontaktovat. Máte někdo zkušenosti? Nicméně se bojím toho, že jediné, co mi poradí bude "smiřte se s tím, je to jenom období, které přejde". Ano, je to jenom období, ale neskutečně, neskutečně vyčerpávající období a já už jedu z posledních sil...

11 komentářů :

  1. Myslím, že žádná opravdová spánková poradkyně Vám nic takového neřekne, naopak je pravděpodobné, že by do celého problému mohla vnést "čistý vzduch" a společně najdete řešení, které pro Vaši rodinu bude fungovat. Kolem půl roku už je určitě dítě schopné vydržet spát delší intervaly (pokud nemá zdravotní problém, což by odborná pomoc měla být schopná zhodnotit a případně pomoct odhalit). Netvrdím, že hned celou noc, u nás to byl také postupný vývoj, ale aspoň tak, abyste si mohla dostatečně odpočinout. Užitečné informace jsem našla i v různých knihách a například také na webu Prosím spinkej. Tak to nevzdávejte, už jen to si o tom s někým promluvit bude jistě úleva. Držím palce, ať se vám všem podaří vystoupit z té zacyklené únavy!

    OdpovědětVymazat
  2. Vzpomínám si, jak se před dvěma lety na Vašem blogu objevovaly články o nespavosti Máti a já s Vámi soucítila. Čekala jsem tehdy první a vlasy mi vstávaly hrůzou na hlavě. Naštěstí oproti jiným dětem malá ještě docela spí.

    Krizovka nastala někdy mezi sedmým a osmým měsícem, kdy se v noci budila často (1-2 hodiny max spánku) a já už za tu dobu byla prostě vyčerpaná. Zkusili jsme taky příkrmy, že třeba se budí hlady. Houby. Vyvrcholilo to tak, že si muž vzal v práci dovolenou a spal s ní. Nosil mi ji 1x za noc na kojení a jinak ji prostě nosil a nosil. Já se za týden dala trochu dohromady a světe div se, dítě pochopilo, že pít se bude jen občas. (Definitivně jsem noční kojení utla na konci jedenactého měsíce, kdy jsme si ten týden v noci bez mámy zopakovali.)

    Jenže chápu, že tohle Vám moc nepomůže, když máte doma staršího nespavce a táta se stará o ni. My začali teď trénovat spaní u babičky, protože jestli budou první čtyři měsíce s druhátkem stejné jako s tou první, odvezou mě.

    Naštvaná, protivná na všechny a nejvíc sama sobě. Moc dobře si pamatuju, jak jsem byla první dceřin rok nesnesitelná bylo se mnou těžké vyjít. Přes tu "tvrdou" zimu jsem nabrala deset kilo (cukr mi dodával sílu) a všechny plány o tom, jak budeme žít s dítětem aktivní život se scvrkly na jediné: vyspat se.

    Teď s Vámi soucítím o to víc, že dcerenka začala bojkotovat odpolední spánek (jediný čas, kdy mám trochu volna). Naštěstí zatím v kočáru usne.

    Martina

    OdpovědětVymazat
  3. Ja ted budu delat chytrou, pac jsem vyspana. Cekam, ze od pul roku by se to mohlo jeste zmenit, vojta mel v tu dobu taky zlom..

    co u nas funguje: chodit spat s detma (cas pro sebe budu mit za par let, prip radej investuju do hlidani pres den). Kazdy nevyuzity spanek bude vzdy po zasluze potrestan😀
    Spat s nima, s malou spime i pod jednou perinou, je to lehci spanek, ne tak komfortni, potrebuju ho casove vic, ale za ty roky uz jsem si na nej zvykla. Jsou to ted ty nejhezci chvile materstvi🙂 deti mi lip spi, kdyz spim s nima, hanicka se treba budi vic, kdyz si vedle ni jen ctu. Potrebuje ten spaci dech (nejlepsi uspavadlo na obe deti) a byt na dosah (hmatnou si a spi dal). V nouzi kojit vleze a pritom spat. Kojit jen z jednoho prsu (predni mleko vic zlobi ve strevech a zadni je sytejsi). Kdyz uz jsem nervni, dite neusne tim spis. Po predani tatinkovi vetsinou hodne brzo usne. U Vojty me teda z nocnich estrad vysvobodilo az zruseni nocniho kojeni ve 20m. Po dvou nocich s tatinkem mu stacilo kojit az kolem pate.. Nocni neklid u Hanicky ted byva bud, ze chce hodne curat, kakat, nebo prdet. Prvni dva problemy jsem schopna vyresit s nocnickem.
    Nejsem odbornik, ale malo mleka si nemyslim, ze bude problem. Spaci poradkyni bych klidne zkusila 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas, casto predstiram spanek (a casto usnu driv nez ona). V noci spi vyrazne lepe, pokud jeden z nas spi vedle ni na stare dvojmatraci. Bohuzel ani pri klidne noci nejsme rano vyspani. Casto nas z te postele totiz vystouchne, jak v noci meni polohu.

      Dnes napr. 20-5, tj. 9 hodin prerusovaneho spanku. Ona v kuse. A ja se citim, jak hornik po sichte.
      Druha vec na tom spani s detmi je to, ze muze vidim jen u vecere a snidane. O samote uz ani nevim, kdy naposledy.

      Jak to rane materstvi prozit a ne jen prezit, opravdu nevim.

      Martina

      Vymazat
  4. Zdravím, my měli stejnou situaci s mladší dcerou - 10x za noc vzhůru, celou noc na prsu, přes den max. 3x20min. Celý den se točil kolem toho, jak ji uspat, co je špatně. Mudr. mé návrhy na diagnozy vesele odmítala, že je zdravá a že to přejde, nemá přeci žádné jiné problémy, a ať ji dám na noc babičce, že miminko je "vyčůrané" a jen chce moje prso. Ve 14 měsících jsem to už psychicky nevydržela a dala ji UM. Osypala se hodně a začalo se konečně něco dít. Dostala na alergo speciální UM (pro děti s alergii na bílkovinu kravského mléka) a spaní se zlepšilo na 2x vstávání za noc. Zpětně jsem si začala skládat střípky, že opravdu moje kojící strava obsahovala hodně mléčných výrobků a že jí to tedy pravděpodobně neumožňovalo klidný spánek. Ve třech letech jsme na 1x vstávání za noc a někdy i celá klidná noc. Třeba to není Váš případ, ale tak aspoň tip - zkusit upravit svoji stravu, trvá to pár dní než by se případný efekt projevil. Držím palce, ať se to brzy zlepší. Irena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně to jsem měla na mysli, když jsem psala první komentář - jelikož podobných příběhů jsem v poslední době četla už celou řadu! Maminky si pak často trhaly vlasy, proč to nenechaly diagnostikovat dřív...

      Vymazat
  5. Mam tri dcery. Vsechny spaly se mnou v posteli a v noci se obsluhovaly samy. Ze to neni plnohodnotny spanek, o tom zadna. Ty starsi jsem odstavila za tri noci v 18 a 15 mesicich. Nejmladsi je za par dni dvouleta a ja nevim, jak ji to urvat od pusy!! Ted mame za sebou 2 dny a 2 noci horecek, vim, ze za to nemuze, ale ja uz na ni mam alergii. A presne vim, jak se citite nevyspala agresivni. UM nemusi znamenat konec kojeni. Nejstarsi ho na noc milovala. Prostredni vubec, davily ji vsechny dudliky, savicky i nastavce. Tahle na stridacku, ale ne na uklidneni. Ano, priznavam, ma ze me dudlik. Jen co bude vic denniho svetla, jdu do toho.

    OdpovědětVymazat
  6. Soucítím s Vámi. Obě dcery jsou momentálně nemocné, takže je mám obě v posteli, a na střídačku uklidňuji kašlání a bolení v krku. V součtu spím asi tak 2 hodiny za noc, jen týden, ale jsou úplně hotová. Máte můj obdiv a držte se!

    OdpovědětVymazat
  7. Tak něco bude na tom, co tu píše paní v komentáři - děti chtějí spát s rodičem a hlavně ale spícím rodičem:D Měli jsme mikro byt garsonku a tak přítelův syn spal s tátou v posteli, no museli jsme v osm zhasnout a on musel usnout, a pak jsem ho budila, abychom si dál mohli klidně v tý stejný místnosti povídat, ale dítě prostě neusnulo - osmiletý dítě - když vědělo, že nespí táta. No už bydlíme normálně, ale stejně to je k prdu, syn se v noci budí a chodí k nám do ložnice za tátou - bohužel tak kolem třetí ráno, oba se vzbudíme, táta ho dovede zpátky do pokojíčku, ale my už prostě nemůžeme usnout a usneme půl hodiny před budíkem..takže u mimina to ještě chápu, ale ono problémy se spaním můžou být i dál:((

    OdpovědětVymazat
  8. Obdivuji vás, mně by trefil šlak už po dvou nebo třech takových nocích. Netroufnu si nijak radit, jen nabídnu co jsem vyčetla: aby děti spaly bez problémů, musí se naučit samy se uklidnit, samostatně se (polo)probouzet a zase usínat, neboli navazovat spánkové fáze. Prý to děti mohou umět už cca ve dvou-třech měsících. Myslím si, že na tom něco je a problém se spaním že mají hlavně děti, které jsou přes den hrozně přetížené podněty a předměty. Dneska je moderní minimalismus, zjednodušování, Marie Kondo a tad. Pod těmi pojmy si každý představí vyházení krámů z garáže, vytřídění koření v kuchyni a vyklizení mailové schránky. Daleko víc - myslím si - je ale potřebné zjednodušit si život, činnosti, aktivity, zacházení s věcmi i s časem - a to jak sobě, tak dětem. Když vidím, jak maminky přivlečou na hřiště kočárek ověšený hračkami, vysypou do pískoviště dva pytle bábovek, vedle postaví odrážedlo a pro jistotu s sebou mají tablet, jak dítě v jednom kuse nahánějí, odněkud sundávají, instruují co dělat a nedělat, převlékají je, nabízejí jablíčka a pitíčka a brumíky a křupky a zkrátka dítě nenechají ani na minutu v klidu, aby se samo čímsi zabývalo - tak to se pak nedivím, že dítě večer po tmě v postýlce vůbec netuší, co si počít a dožaduje se té nekončící pozornosti, kterou má přes den.

    OdpovědětVymazat
  9. Oba synové mi spali dost podobně jako vaše krakenidla. s mladším jsme to dopracovali tak daleko, že se nedá do postele odložit (postýlku jsem zrušila, neměla u nás žádný význam). Starší 3,5 roku už přes den dávno nespí, a přesto večer vytuhne někdy až kolem půl desáté. Malý přes den spí také málo, ale občas projde, když ho dám do hacky a spí tam i hodinu!(juhůůůů, fakt paráda). večer po ukojení, ho tam dávám opět. teda poslední měsíc je potřeba ho přes den ještě nejdřív uspat, tak si ho dám v nosítku na zádech. někdy vytuhne do 10 minut někdy je to hodina. U prvního jsem si stěžovala, že je špatný spáč. a teď to beru zpátky. sice také spal méně ve srovnání s vstevníky, ale víceméně v podobné časy a dal se odložit. Mladší si dělá co chce a kdy chce:) a to má 9 měsíců. a to je teprve frustrující:))Hacka a nošení jsou pro mne největší pomocníci. Nejste v tom sama!Držte se

    OdpovědětVymazat