Matilda oslavila tři roky. Je to neuvěřitelný. Z toho malého věčně uřvaného mimina je najednou malá a věčně uřvaná slečna :) Ne, dělám si srandu. Je z ní úžasná slečna. Ta nejkrásnější a nejúžasnější bytost pod sluncem a nejlepší dcera, jakou jsem si mohla přát. Opravdu. I když mě testuje čím dál více, zkouší kam až sahají hranice její svobody a mojí trpělivosti a upřímně, dokáže ke mně být i pěkně krutá. Přes to všechno, nebo právě proto bych na její osobnosti nevyměnila vůbec nic. No... mohla by tedy být trošku přítulnější, ale to já vlastně taky nejsem, takže to po ní ani nemůžu chtít :)
Na rodinné oslavě v neděli 15. dubna, přesně v den jejích a mužových narozenin, se nám podařilo dát dohromady celou nejbližší rodinu. Všichni bratránci a sestřenice, tetičky a babičky... Jen jeden milovaný člověk nám tam chyběl. Chybí nám každý den a nikdy nepřestane...
Máťa si párty užila na plné pecky. Největší radost měla z nádherného dortu, který upekla moje máma, z maňásků Máši a medvěda, z kočárku s miminkem i koloodrážedla. Nejvíc ale z toho, že mohla celé odpoledne blbnout s dětmi na trampolíně, lítat po zahradě a cpát se sladkým.
Máťa je takový náš malý svéráz. Uhulákaný strýc Pepin, který musí být všude středem pozornosti a hlavně musí být vždycky po jejím. Tvrdohlavé, paličaté a vzpurné mládě, které se nedá zkrotit. Ani se o to moc nesnažíme, protože ta snaha by byla stejně marná. Jediné, co zmůžeme, je dát jí spoustu spoustu lásky, bezpečné prostředí a hodně hodně široké hranice. Jinak bychom se tady všichni zbláznili.
Muž to s ní ale umí stejně lépe než já. Je trpělivější (protože je vyspanější!), dokáže se s ní donekonečna domlouvat i ve chvílích, kdy mě už rupají nervy a mám chuť zařvat, že "to bude tak jak říkám já, protože proto!" Musím se toho od něho ještě hodně učit. Na druhou stranu moc nemám kde čerpat ten klid a energii, když jedu celé dny na plný plyn se dvěmi dětmi u zadku. Muž je s ní přeci jen méně a dost často je s ní sám a může jí dát veškerou svoji pozornost, zatímco já mám u toho skoro vždy ještě v náručí Mikeška.
Nechci, aby to u nás někdy sklouzlo k tomu, že Máťa bude "tátova holčička" a Miky "mámin chlapeček". Tak strašně moc jsem si přála dceru. Když mi na prvním ultrazvuku řekli, že čekáme holčičku, byla jsem nejšťastnější na světě. Chci, abychom spolu měly to nejhlubší pouto, jaké mezi sebou mohou dvě ženy vůbec mít. Kdybych někdy v životě došla do bodu, kdy zjistím, že nemám její důvěru, že se mi tohle pouto s mojí holčičkou nepodařilo vytvořit, bude to moje největší životní prohra. Že to bude těžké vím. Matilda i já jsme bojovnice a tvrdohlavé a panovačné baby. Určitě nastanou chvíle, kdy budeme bojovat proti sobě. Nebudu ale dlouho přemýšlet a klidně jako první složím zbraně i svoji hrdost, abych zachránila všechno ostatní. Už teď je mi jasné, že s Matildou to bude mnohem těžší než s Mikym. Možná proto, že chlapi jsou prostě taková jednodušší stvoření :) Nejsou tolik válcovaní emocemi, hormony, mateřskými pudy...
Chci udělat všechno pro to, aby Máťa jednou s hrdostí říkala, že máma je její nejlepší kamarádka a nejbližší člověk. I kdyby to mělo znamenat, že s ní začnu v pětačtyřiceti chodit na kurzy japonštiny nebo se učit surfovat. Musím se ale ještě hodně učit jak s touto princeznou vycházet. Jak jí dát její vlastní prostor, jak ji vést a taky jak se od ní nechat vést. Jak být trpělivá, laskavá, ale důsledná. Jak nebýt jen máma autorita, ale především máma parťák. Ta autorita mi stejně moc nejde, tak bude lepší zamakat na tom parťáctví :)
Mám tě strašně moc ráda, holčičko moje. Všechno nejlepší, tříleťačko :)
Žádné komentáře :
Okomentovat