Matilda se nosí...v hadru jak ta cigánka!

Právě probíhá Mezinárodní týden nošení dětí, a tak jsem se rozhodla podělit se s vámi o to, jak jsem se k nošení Matildy dostala postupně já. A že to nebyla úplně krátká cesta...

Když jsem v minulosti občas zahlédla holky zamotané do tlustých barevných šátků a z toho čouhající zafačovaná mimina, přišlo mi to čistě jako záležitost těch alternativních batikovaných lesan. Něco, co já rozhodně nosit nikdy nehodlám. V těhotenství jsem si začala o nošení dětí postupně číst a vidina volných rukou a spícího mimina na hrudi mi byla najednou sympatická. Proto jsem si s předstihem pořídila ergonomické nosítko Manduca, která má novorozeneckou vložku a těšila se, jak do ní Tilišáka šupnu hned po příchodu z porodnice.

Konec šestinedělí a zase o rok víc

Před třemi dny mi skončil status šestinedělky a dneska mám narozeniny. Třicáté čtvrté. Jaj. Takže takový ideální čas k nějakému tomu bilancování. To mi ale dost překazila angína, která se na mě společně s obří dvoudenní migrénou na konci šestinedělí nalepila a já byla do včerejška schopná bilancovat tak akorát nad tím, jestli mi při otočení na druhý bok nepraskně hlava nebo mi při polknutí doušku vody neupadne krk. U doktorky jsem byla dvakrát, s tím, že poprvé mi antibiotika nedala, že to zkusíme kvůli kojení zvládnout bez nich. Nicméně jsem tam druhé ráno lezla znova skoro po čtyřech a moc ráda si je nechala napsat. Je mi líto, že lišáček dostává takhle brzy v mlíčku takovou dávku chemie, nicméně věřím, že horší by pro něj byla nefunkční máma a tou jsem do včerejšího dne opravdu byla. Dneska se cítím líp, krakeňátko číslo jedna je odveženo k babičce (uff, jsem tak ráda, že ji máme, protože poslední měsíc, vlastně od toho hrozného týdne před porodem, pomáhá jak může a byla si tu naši zlobilku vzteklou ochotná vzít i na celý týden) a doma je poměrně klid. Mikulášek se stále projevuje jako docela pohodové miminko, které pláče, až když ho opravdu něco bolí. Což tedy ale začíná být často, v podstatě každý podvečer, protože ho, asi jako každé novorozeně, trápí bříško. To mu ale nemůžu vyčítat. Ono v tom dost hraje roli moje sobeckost a posedlost jídlem, kdy se prostě nedokážu donutit to mléko a mléčné výrobky z jídelníčku úplně vysadit, i když vím, že by mu to pomohlo... Sice se snažím jíst sojové jogurty místo klasických, koupila jsem si bezlaktózové mléko i smetanu, ale pak se třeba neudržím a nacpu se mozzarelou... nebo větrníkem.

Tak co, bude zase modroočko nebo tentokrát hnědé po mámě?

(Ne)dovolená s dítětem

Letos jsme se podruhé vydali na pronajatou roubenku do Říček v Orlických horách. Chalupa je na parádním místě v lese, kousek od vesnice, lehce izolovaná od zbytku místní civlizace, což zaručuje to, že ani noční řev malých krakenů nebude nikoho rušit. Loni jsme se tam vydali s kamarády s chlapečkem stejně starým jako Tilišák (to jim byly čtyři měsíce a já mám pocit, že jsem tam jen houpala, nosila a kojila) a letos jsme se tam pro změnu vydali zase s jinými kamarády, opět se stejně starým chlapečkem. (Všimněte si, že udržujeme naší malé koketě neustálý příliv nových chlapů. Ve svých patnácti měsících se už nahatá (!) rochnila v bazénku se čtyřmi různými chlapíky čtyř různých národností! Američan, Holanďan, Slovák i Čech, myslím, že národnostní pestrost ctitelů má poměrně slušnou.)

Lišáčkoviny aneb co mimino (ne)potřebuje

Většinu věcí bude Mikuláš logicky dědit po Matildě (teda, kromě většiny růžového oblečení, u pyžama mi to snad promine). Nebylo tedy potřeba dokupovat do výbavičky vlastně skoro nic nového. Po Maťuli podědil kočárek, postýlku, zavinovačku i (růžovou) vaničku. I tak jsem ale neodolala a pár novinek do našeho bejby arzenálu pořídila. O některých si možná řeknete, že je to zbytečnost a ano, určitě se bez nich člověk dokáže obejít, nicméně já je beru jako takové šikovné pomocníky. I když některé z těchto věcí rozhodně nebyly levné, tak předpokládám, že je stejně jednou zase prodám, až nebudou potřeba, a něco se mi tak z té investice vrátí. I tak ale pořád platí, že se většinu věcí snažíme pořizovat z druhé ruky.

Dárečky od milých tetiček :)

Podzimní nákupy pro krakeňátka

Podzim je tu, zima za rohem. Moje nejNEoblíbenější část roku je zde. Jako jo, mám ráda ten barevný začátek podzimu, kdy se dá vyrazit jen ve svetru a tenkém kabátu, všude šustí barevné listí a ve čtyři je ještě světlo. Jenže ta představa, co nás zhruba od listopadu do března čeká, mi ten dojem trošku kazí. Nikdy jsem neměla ráda ten sychravý podzim a zimu a s dětmi je mám ještě NEraději. Argumenty typu vždyť si můžeš zalézt pod deku s knížkou, rozsvítit svíčky, udělat dýňovou polívku a lebedit si... říkejte někomu jinému, než mámě dvou dětí, z nichž jedno už od šesti ráno lomcuje s klikou, že chce ven. Za každého počasí.

Ale přece se ne nadarmo říká, že neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení. Takže jsem se pro zpestření těch šedivých dní, které nás čekají, rozhodla Matildě a Mikešovi trošku vyladit podzimně-zimní šatník. A jako už poučená matka jsem zbytečně přestala investovat do nákupů šatiček a sukýnek, jelikož je jasné, že podzim a zimu stejně stráví v teplácích, softshellkách a oteplovácích. Myslím krakenidlo číslo jedna. Dvojka to, předpokládám, přežije zababušený v kombinéze v kočárku či nosítku.

I tak jsem se ale typicky neudržela a pořídila i jednu holčičí parádu, i když taky hodně podzimně laděnou. Tento článek bude tedy takový náš podzimně zimní haul, jak se tomu teď říká, a pokusila jsem se vám dokonce i nějaké ten OOTD (outfiteček) na krakenidlu číslo jedna nafotit. A stálo mě to dost gumových medvídků rakytníčků.

O spánku a rituálech

Možná vás zajímá, jak je to u nás teď se spánkem. Matilda je skoro šestnácti měsíční batole a tudíž by podle knih a "moudrých rad" některých žen z mého okolí, převážně starší generace, měla spát celou noc. No, tak úplně jednoduché to samozřejmě není. Spánkový režim se sice od dob novorozeněte a kojence zlepšil pořádným způsobem, ale stále to není tak, že bychom si všichni společně krásně vychrápávali třeba do osmi ráno.

Paní, nemůžete si to dítě utišit?! aneb Už zase řve

Prosím pěkně, kdybyste to náhodou nevěděli, pláč je pro dítě hlavní forma komunikace. Pláčem nám sděluje svoje potřeby a to, že se nachází v nějaké nepohodě. Sděluje nám, že ho něco bolí, nebo má hlad, vztek, strach, málo nebo moc podnětů... Prase, aby se v tom vyznalo. Prý to opravdu není cílená snaha matku psychicky zdeptat, protože takového uvažování ještě není miminko schopno. No, to teda nevím!

Máma utrácí (za Matildu)

Je podzim, což je období nejrůznějších dětských burz a bazárků, kde se dá nakoupit za levný peníz celkem slušná garderóba pro prťata. Já se musím přiznat, že momentálně kupuju Tilišákovi věci z druhé ruky nejraději. Záchvaty radostné euforie, které jsem prožívala v těhotenství, a byla schopná vlítnout do Nextu a uvalit pětikilo za totálně nepraktický džínový overálek nebo tři stovky za bodíčko, jsou fuč. Když vidím, jak rychle z toho Matilda vyroste a taky to, že mimina ty věci rozhodně nijak extra neobnosí a dají se za zlomek ceny pořídit fakt krásné kousky, jdu raději do toho. I když je fakt, že míra opotřebení stoupla zavedením příkrmů a dost často to, co do ní cpu (mrkev, švestka) zanechá nesmazatelné stopy.

úlovky z podzimního bazárku ve Šlapanicích

Občas je třeba se potěšit... náramek od M&J BEADS a SOUTĚŽ!

Muž tvrdí, že jsem straka. Jak je něco třpytivého nebo barevného a dá se tím zdobit, tak to hned chci. Že se mi pak doma po šuplících válí hromady takovýchto pokladů, to je věc druhá. Nicméně můj poslední kousek se jen tak válet nebude, je totiž úžasný s příchodem krátkých rukávů a šatů bude dokonale využit. O čem, že to mluvím? O mé nové radůstce, náramku české značky M&J BEADS!

Naše nové nosítko Tula

Možná si z jednoho z předchozích článků pamatujete, že jsem Matildu kromě šátku nosila i v tmavě hnědé Manduce (odkaz na článek o nošení ZDE). Manduca je super nosítko, pořád si to myslím. Jediné, v čem však pokulhávají, je design. Klasické řady jsou jednobarevné, limitované edice sice bývá o něco zajímavější, ale žádný vzor mě nijak extra nenadchnul. Snad kromě limitky z roku 2014 Star Rose, která se ale už nedá sehnat (a závidím ji jedné kamarádce:). Navíc se mi na Manduce nelíbí ten zip, který jsem nosila stejně od začátku rozepnutý, aby byla zádová část delší a podpírala hlavičku. Jelikož jsem si Manducu pořizovala ještě s břichem a neznala v podstatě jiné tipy nosítek, tak jsem prostě vzala tu, která byla nejlevnější a barevně neutrální. Jenže ta se mi nedávno dost omrzela a já začala pokukovat po jiných nosítkách. A objevila jsem Tulu (především díky kamarádce, která ji má a nechala mi ji ozkoušet) a jejich krásné designy látek.

Moje nezbytnosti pro mimi

S příchodem prvního miminka jsem měla strašnou potřebu pořizovat spoustu věcí. A dost jsem se nechala masírovat různými internetovými diskuzemi i reklamou. Měla jsem pocit, že k tomu, aby u mě mimčo přežilo, potřebuju všechno. Kolik času jsme tehdy s mužem trávili nad výběrem kočárku, autosedačky, ale i takových blbostí jako mantinely do postýlky. Navíc všechny ty serepetičky jako nebesa nad postýlku, dečky, polštářky, válečky na polohování, chrastící hračky, kterých si Máťa skoro nevšimla, protože kolíčky na prádlo a naběračka byli zajímavější. Směju se, jak jsem před příchodem prvního miminka všechno sterilizovala, protože jsem na youtube viděla video jedné (stejně nezkušené) budoucí maminky, že to tak dělá. Takže byly pro Máťu nachystané sterilizované tyčinky do uší, dudlíky, zásuvky, prostě všechno co šlo. Dokonce jsem i první miminkovské oblečky tehdy vyžehlila! Já, která opravdu nic nežehlí. Jak jsem nikdy nikdy nezapomněla zapnout monitor dechu a měla ho rovnou dvakrát, nejen v postýlce, ale i v proutěném košíku.