úterý 19. ledna 2016

Co se v posledních dnech fakt nepovedlo...

Někdo tomu říká být vykojená, ale já si myslím, že to s kojením nemá co dělat. Je to prostě tou každodenní, všudypřítomnou a konstantní únavou! Únavou z toho, že jsou to už dlouhé měsíce, co se Tilišák budí v noci téměř po hodině. Některé noci navíc okoření tím, že už potom nehodlá znova usnout, a tudíž následuje další maraton uspávání třeba ve dvě ráno, nekonečné houpání na balóně a milionté kojení, které se během vteřiny zvrhne do zuřivého dudlání.

kojení, únava, nevyspání

Jo, mám ráda kojení a ten pocit, když se mi rozvaluje v náručí, jednou rukou mě objímá (a štípe!) a druhou se mi snaží utrhnout pusu nebo bradu, zatímco intenzivně saje. To jsou pro mě takové naše společné chvilky, které bych si nenechala nikým vzít. Co ale nenávidím, je to její noční dudlání u prsa, kdy už prakticky vůbec nesaje a já jí prostě jen sloužím jako dudlík. Kolikrát už je mi to až fyzicky nepříjemné, ale ona jakýkoli pokus o odpojení ořve, přestože už se zdálo, že tvrdě spí.

Tak takové neveselé jsou naše noci. Má s tím co dělat rýma, kterou měla, růst dalších zubů (zatím má jen jedničky dole) a také to, že se z ní stal prostě závisláček, který neumí spát sám. Začínám pomalu zvažovat metodu "řízeného spánku", aneb "nechat ji vyřvat", ale pořád jsem na to moc měkká a říkám si, že je to prostě jen období nebo fáze a že to přejde. Noci, kdy se vzbudí třeba 6x a po přisátí zase rychle usíná, už považuji za téměř luxusní.

kojení, únava, nevyspání

Takže ne, prosím, nejsem vykojená, jsem jen unavená! A z té únavy pramení spousta nešťastností, která se mi za poslední dobu fakt nepovedla. Začalo to nenápadně tím, že holt občas něco někde ztratím. Například bezdrátovou myš k notebooku. Po tom, co několikrát prohledám celý dům, v duchu se s ní rozloučím s tím, že jsem ji asi omylem vyhodila, koupím si myš novou, tak se najde. Zapadlá ve váze s kytkou.

Pak takový malý časovač na papiňák. Uvařím si v papiňáku polívku a než strčím poklici do dřezu, odklapnu z ní malý časovač… a hodím ho do koše. Několik dní soustavně prohledávám dům, až se muž podvolí a jde do popelnice vytáhnout pytel, který rozpáře a... časovač je tam!

Tohle mělo ještě dobrý konec, ale co se stalo po Vánocích, hrozilo téměř rozvodem. Muž dostal od mého táty pod stromek lístky na dva hokejové zápasy Komety. Měl z nich fakt velikou radost. Den před prvním zápasem začne lístky intenzivně hledat. Nejsou. Hledáme oba, atmosféra houstne, muž přestává komunikovat a nasazuje smrtelně vážný výraz. Obracíme oba dům i popelnici vzhůru nohama, prohledáváme ta nejnemožnější místa. Lístky jsou žel v p*deli. Ne, nenašly se. Při mém po-štědrovečerním úklidu, kdy jsem vybalovala všechny dárky a třídila papír a plasty, se tam zřejmě přimíchala i obálka s lístky. No, byla to nějakou dobu u nás opravdu tichá domácnost a nepomáhaly ani moje návrhy, že klidně pojedu do spalovny, vlezu na skládku a budu se tam holýma rukama přehrabovat, dokud ty lístky nenajdu.

A pak můj celkem nový telefon. Minulý týden jsem byla navštívit těhotnou kamarádku. Pokecaly jsme u ní doma, šly se projít s Matildou, spící v kočárku, po polích, rozloučily se a já pak zamířila na zastávku. Kamarádka, která má pár dní do porodu, se těšila, až si doma konečně lehne a odpočine si, když jsem jí hystericky znova zazvonila na zvonek, vrazila jí do rukou hladového řvoucího Tilišáka, sebrala jí mobil a vyrazila na pole hledat ten svůj. Mezitím se ho snažil muž lokovat z práce přes gmail a já podle jeho instrukcí běhala po ulicích, kde by se mohl teoreticky nacházet. Když už jsem to chtěla vzdát, zpocená až na zadku a se slzami v očích, tak na mě od jednoho domu zavolal pán, jestli jsem prý neztratila mobil. A že pořád zvoní, ale on neví, jak ho zvednout. Dobří lidé existují! :)

Dále k tomu připočtěme několik rozbitých skleniček, hrnků a talířů, co mi poslední dobou záhadně skáčou z ruky. Nebo to, že takhle v neděli vytáhnu ze skříně starý a značně jetý kartáček na zuby, postříkám ho savem a vydrhnu s ním špinavé spáry na dlažbě v koupelně, nechám ho schnout na umyvadle a pár hodin na to ho naprosto automaticky beru do ruky a čistím si s ním zuby... Jo, fuj.

Pak už jen takové drobnosti, kdy si pletu jména dítěte a psů, posílám smsky špatným lidem (ještěže že nemám milence), po vytření podlahy liju špinavou vodu do odpadkového koše a taky začínám mít problém vyjádřit se v souvislé větě. Za toho půl roku, co chodíme s Tilišákem na miminkovské cvičení, jsem si ještě nebyla schopná zapamatovat jedinou celou básničku. Zatímco ostatní holky vzorně recitují, já jen tiše melu: "Koulela se koulela, ňáká blbá brambora... cosi cosi závora"

Ne, fakt nejsem vykojená, jen bych se už, sakra, potřebovala někdy vyspat!

kojení, únava, nevyspání

15 komentářů :

  1. Úplně tě chápu a soucítím, mě se malý budil po hodině od půl roka a trvalo to strašně, ale strašně dlouho. A bohužel jsem už nekojila, takže ani uklidnění v podobě prsa nebylo. I teď, v roce a půl, se (obzvláště pár dní před úplňkem) budí co hodinu dvě max. Miluju ho, a sice se to postupně zlepšuje, že vstává jen 2-3x, ale stejně, když si moje kamarádky libují, jak jim děti spí celou noc, říkám si, proboha, co jsem komu udělala. Hodně čokolády, Coly, najít si spřízněné duše v kamarádkách s podobným problémem a jen díky tomu jsem se ještě nezbláznila. + teda muž mě v noci střídá, jak jen to s ohledem na práci jde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky, muž pomáhá, ale přesně jak píšeš - musí brát ohled na práci a aby byl vyspaný. No je to peklo, ale stále ještě věřím ve světlé zítřky!

      Vymazat
    2. Držím palce, ať ty světlé zítřky přijdou co nejdřív. A malá pozvánka ke mě na blog, kde jsem konečně sepsala pár věcí, které mě udržují při životě v tom nespaní :D Blíží se úplněk, dítě je nemocné, takže já jdu pro čokoládu, vyvětrat se se psem a nabrat síly.

      Vymazat
  2. Jej, tak to je opravdu na bednu :( Pro uklidnění, mně se dítě budí jednou za noc nebo vůbec a vykojenej mozek mám i tak. Sice těch historek nemám tolik, ale stejně se mi zdá, že se mi ta mozková kůra mění v mlíko...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou za noc?! Tak tohle tady slyšet nechceme! :-) Ale né, samozřejmě ti to přeji. Někdo má holt dítě nespavé, jiný zase nežravé...vždycky se něco najde. Tak hlavně, že jsou prďolové zdraví :)

      Vymazat
  3. Ježiš to byl tak smutnej a zároveň vtipnej článek... :) Nás malej budí co 2-3 hodiny, do postýlky ho dávám večer když jdem spát a pak tak max. první kojení, pak už to vzdávám a spí s náma. V noci pak začne cestovat po posteli jak divej, to ho pak třeba v polospánku manžel drží za nohu dokavaď neusnou. Ale já si kupodivu zvykla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Matilda se sice pořádně neplazí a spí ve spacím pytli, který jí to cestování docela ztěžuje, ale i tak je schopná se odkulit na druhý konec postele. Trošku se děsím toho, až bude mobilnější. Že bych ji pak na noc svázala..? A dala roušku přes pusu.. .a šla spát vedle? :-D

      Vymazat
    2. To je docela dobrej plán! :D Já používání pytle nějak prošvihla, možná bysme si ušetřili to, jak v noci leze a bouchá hlavou o čelo postele :D

      Vymazat
  4. Tragikomicky clanek:) Moc krasne napsany. uplne se v tom vidim. me se mala mesice a mesice budila i po 20 minutach. takze kdyz bylo jen 10 vstavani za noc, bouchala jsem rano sampanske. porad verim, ze brzy bude lip, a to ma mala uz 19. mesicu:-D posilam zbytky sil, co mam ;)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, když je 6 a méně vzbuzení, mám chuť bouchat šampaňské a když víc, mám chuť otevřít ráno flašku s vodkou...:-( Děkuji za podporu.

      Vymazat
  5. Tak mně se zas stalo, že jsem měla malého v šátku a nesla v koši prádlo na uklizení do skříně. Položila koš před skříň, vyndala malého z šátku a dala ho na poličku do skříně. Měla jste vidět ta jeho překvapená očka :) Ale bude to jen lepší a lepší :)

    OdpovědětVymazat
  6. Proč prostě malé děti neumí spát?? Jakubovi se spánek zhoršil rázem s příchodem 3. měsíce, krátce po očkování hexou, teď už to trvá měsíc a já pořád věřím, že je to jen jedna fáze (protože vím, jako dvojitá matka, že jednou je líp, jindy hůř). Začínám být unavená, pořád mi vrtá hlavou, co s tím, hledám finty a zlepšováky, jak na něj. Když si vedle něj v noci lehnu (do té půlnoci většinou spí), skoro nedýchám, nehýbu se, ležím jak mumie v nepohodlné strnulé pozici, nemůžu se pořádně přikrýt, protože on spí pod mojí peřinou a kdybych se přikryla já, on ji bude mít přes hlavu... Kvalita spánku vzala za své. No co, jsme silné ženy, co něco vydrží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, jen některé malé děti, mám i kamarádky jejichž děti třeba spí parádně nebo se budí jednou za noc (ale pak zase třeba řeší to, že nechtějí jíst). Těžko říct, jestli to zhoršení u vás je zapříčiněnou hexou. Jako já jsem rozhodně proti očku u miminek (jsem relativně pro ve starším věku) a Máťa ještě očkovaná není a minimálně do roka ani nebude. Ale na očkování se svaluje leccos a ta nespavost klidně mohla přijít i kdybyste neočkovali, to prostě nevíš. A spím úplně stejně jako ty - nehybná a téměř nedýchající mumie, kolikrát mrznu s prsem venku, jen abych ji zbytečným pohybem nevzbudila. No, je to mazec :)

      Vymazat
    2. Jojo, přesně, i zmrzlá su, ať už je aspoň léto, kdy mi nebude vadit prso venku :) Dnes se malý budil míň, ale asi proto, že na tři hodiny vytuhl u prsa a já taky odpadla :))

      Vymazat