pátek 18. listopadu 2016

Pokroky i nepokroky

Tilišanda měla 19 měsíců. V dobách bezdětných jsem měla naprosto vágní představu o tom, co takové devatenáctiměsíční dítě umí a dělá. Asi jsem si představovala něco jako plynulé mluvení, čtení pohádek a pomáhání mamince v kuchyni. Jak jsem se spletla. Ač je pravda, že Matilda pokroky dělá, tak to rozhodně není takový fofr, jak bych tehdy čekala.

Nemluví. Pořád něco žvatlá, ale slova to nejsou, pokud ovšem nemluví nějakým zapomenutým dialektem svahilštiny. Ví jak dělá pes, kráva nebo kočka. Když něco shodí, tak řekne bác a jediné slovo táta vyslovuje s naprostou přesností a bezbřehou zamilovaností. Máma jí občas sice ulítne, ale nějaká mami nebo maminka nehrozí. Oproti skoro stejně staré kamarádce odnaproti, která už mluví ve větách, teda nic moc. Upřímně, strašně se těším, až bude mluvit! Až na mě přesně pokřikovat a tahat mě pořád někam za ruku a řekne si, co chce. Myslím, že to bude velká úleva pro obě. Bohužel, si asi ještě počkáme.

19 měsíců, co umí malé dítě, pokroky, spánek

Spaní. Je to stále ta samá písnička dokola. V noci se budí poslední měsíc(e) i 2-3x s pláčem. Uspávání je na palici a zabere mi dohromady zhruba dvě hodiny denně. Není schopná sama usnout a potřebuje naši přítomnost. I tak při tom ale brečí a spánku se šíleně brání. Opět naprostý opak toho, co má doma věšina mých kamarádek. Ty mají děti, co spí samy, rády a dlouho. Nevím na čem to moje dítě jede a proč má ke spaní takový odpor. Nedávno jsem zakoupila jakýsi dětský sirup na snadné uspávání Pediakid. Můžu říct, že asi po čtrnácti dnech užívání je rozdíl nulový. Zvažuju už vážně návštěvu homeopata, protože Matildě by se očividně hodilo celkově zklidnit. Je rozjívená, divoká a prakticky se celý den nezastaví. Spánek s tím bude určitě souviset.

Jídlo. No stále žádná sláva a v takových osmdesátiprocentech si pořád na pomoc pouštíme na noteboooku Prase Peppu. Kupodivu, Pingu už tolik v kurzu není. Začala se pokoušet jíst sama. A samozřejmě u toho odmítá jakoukoli asistenci a lžičku mi vyráží z ruky, když jí tam chci něco taky šoupnout. Když jí jídlo chutná, například kuřecí vývar s nudličkama, je schopná jíst docela hezky. Když jí nechutná, což je častější úkaz, nedostanu do ní ani ň. Už jsem trochu rezignovala na zdravou a nedochucovanou stravu. Tím, že jsme celkem často u mé mamky a ta jí udělá třeba vepřové se šťávou a bramborovou kaší, vše samozřejmě osolené a možná i kořeněné a ona to tam nadšeně spráská, tak si prostě řeknu, že aspoň něco jedla. Na večeři už odmítá dětské kaše a má většinou chleba se sýrem, mozzarelou a lučinou. S čerstvou zeleninou je to slabší, požvejká tak akorát trošku rajčete. Naštěstí začala mít ráda ovoce, takže se cpe hrozny, mandarinkami a tím pádem jí během dne méně piškotů a dětských sušenek. Není to nejhorší, ale i tak by to jezení mohlo o trošku být lepší.

19 měsíců, co umí malé dítě, pokroky, spánek

Čištění zubů. No, tak to je asi tak nastejné úrovni jako spánek, co se týče kvality. Ona si prostě nenechá udělat nic s čím nesouhlasí! Čištění zubů je boj, kdy nepomáhá nic. Ani, když jí ukazuji, jak si čistím zuby já nebo když ji nechám zuby čistit mně a mezitím se jí snažím jemně nacpat do pusy kartáček. Ona prostě stikne rty a ruku s kartáčkem mi odráží pryč. Když se mi podaří jí tam během dvou vteřin něco nekoordinovaně přejet, tak je to úspěch. Štve mě to. Nechci, aby měla zkažené zuby a tímto stylem k tomu akorát spějeme. Ale na druhou stranu to nechci dělat násilím, jak jsem zkoukla v různých youtube návodech, kdy matky motaly řvoucí děti do ručníků, seděly na nich a podobně. Naštěstí má ráda chlorellu, kterou kouše a drtí zubama, a o které se říká, že zuby čistí, ale i tak je to jako péče o chrup dost málo. Máte-li tipy, jak přesvědčit dítě, že čištění zubů je fajn, sem s nimi prosím!

Co se týče nočníku, tak tady ji musím pochválit! Když chce "number two", tak si krásně sama ukáže a už aspoň měsíc nebylo v plíně žádné nadělení, což je úplně super. Jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží do dalšího bojkotu. Čůrání je horší, a když ji nechám doma bez plíny a hraje si, tak vyměňuji tepláčky několikrát za den a stírám loužičky ze země. Ukáže si třeba jednou a pak třikrát ne. Ale na druhou stranu, skoro pokaždé, když ji na nočník dám, tak se vyčůrá. V tomhle mi dělá radost a já teď doufám, že do léta snad možná i odplenkujeme. Ale na druhou stranu se raději k ničemu neupínám, protože Matilda ráda dělá přesně opak toho, co po ní chci.

Jinak musím říct, že ji konečně začaly trošku bavit knížky. Ale jen nějaké. Momentálně je to zvuková kniha Gruffalo a potom sada Jaro, Léto, Podzim, Zima od Rotraut Susanne Berner. Jsou to takové velké knihy s tvrdými stránkami plné obrázků, které si ukazujeme a popisujeme. Někdy u toho vydrží i deset minut. Občas si už hraje i sama, že třeba stihnu něco rychlého uvařit nebo vyskládat myčku. Stále jednoznačně vedou fyzické aktivity jako skákání, běhání, přelézání věcí a podobně. Jednou už jsem ji ale načapala i přitom, jak si na zem vyskládala všechny plyšáčky a dávala jim všem napít z flašky. To bylo hodně roztomilé.

19 měsíců, co umí malé dítě, pokroky, spánek

Musím říct, že ač opravdu pokroky dělá, tak mi pořád přijde jako takové mimino. Asi to dělají i ty krátké vlásky, to, že nemluví a to, že pořád dost často brečí. Sice čím dál více holčičkovatí, ale ve srovnání se stejně starými holčičkami kamarádek vypadá pořád ještě jako mimouš. Na jednu stranu jsem ráda, že je pořád taková roztomilá a mimouškovská, ale na druhou stranu se těším na to, až z ní bude třeba taková tříletá holčika, budeme si spolu povídat a hrát nějak smysluplněji než jen bořit věže z kostek. Ale není kam spěchat, však se dočkáme :)

19 komentářů :

  1. dobry den,ne ze bych Vas chtela poucovat,chranboze...ale jeden tip bych pro vas mela. zkuste to zkusit bez sledovani tv(jakekoli formy,to "blikani" detem nejak nedela dobre a vecer se jim to pry promita v hlave jako strasny zmatek...)... no a samozrejme pokud davate susenky nebo cokoli s cukrem,tak ji to dodava energii a tim padem muze byt taky trosku "kralicek duracell":)
    ale abych Vas uklidnila,tak nase mala(20m) neji cukr a nekouka na tv a uspavani je taky katastrofa;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to vás upřímně obdivuju, že jste 20m dítě dokázala ochránit před cukrem i televizí. Já mám totiž pocit, že cukr je všude, od dětských výživ po ovoce, takže moc nevím, jak se tomu stoprocentně vyhnout. Ze sladkého dávám to výše zmíněné, plus občas piškot. Nepřijde mi tedy, že bychh ji extra ládovala sladkostma. No a jak jsem psala - bez televize k jídlu by jí večer blikalo v hlavě asi hlady, protože by nesnědla nic. Buďte ráda za dítě ochotné spolupracovat bez těchto berliček :)

      Vymazat
  2. Ani já Vás nechci poučovat, jenom předložím svůj názor: zkuste být tvrdší a pevněji nastavit pravidla. Všelijaké ustupování typu "ok, ať u jídla hraje televize" a "budeme vařit jen to, co má ráda, aby vůbec něco snědla" vede akorát do pekla. Máme v příbuzenstvu holčičku, které se tak dlouho vycházelo s jídlem vstříc, až teď - v osmi letech - jí prakticky jen párky a palačinky. Koukněte se kdyžtak na knížku "Francouzské děti jedí všechno" - je to zase skoro druhý extrém, ale pro inspiraci dobré.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tip na knížku, podívám se. S metodou "buďte tvrdí" úplně nesouhlasím. Naopak jsem poslední týden ještě víc zmírnila, tudíž vařím to, co jí chutná (momentálně polívky, především vývary) a pouštění televize u jídla už v sobě tolik neřeším. A ono se už párkrát stalo, že se najedla i bez ní. Nemyslím si, že tvrdá výchova a neustupování tvoří dobrý vztah mezi dítětem a rodičem. Já měla poměrně tvrdou výchovu a o mém vztahu k mámě si tu můžete v jednom článku i počíst.

      Vymazat
  3. Hm, tak podle předchozích příspěvků já poučovat budu. Neporovnávejte své jedinečné dítě s ostatními jedinečnými dětmi. Každé si jede svým tempem a to v každé oblasti vývoje. S prvním synem jsem to taky dělala a byla jsem z toho jenom zbytečně vystresovaná, protože on už by měl ... A neměl. Pokud jsou děti zdravé, v 15 nepoznáte, které dřív mluvilo, sedělo na nočníku nebo se samo najedlo.
    Co se týče zubů, nehrotila bych to, jejich stav má hodně co dočinění s genetikou, mně na 100 % zuby nečistili jako dítěti a první plombu (a na dalších 10 let jedinou)jsem měla jako 13letá.
    Nočník - synovi jsem vzala plínky až ve 2 letech, kdy mi začal hlásit, že se počůral. Za dva dny je nepotřeboval. Na druhou stranu měl blok se do nočníku vykakat, ze začátku jsem se kvůli tomu rozčilovala a chtěla ho donutit, ale naštěstí jsem si přečetla, že takový přístup může vést k vážnejším problémům, a tak jsem mu vždy dala plínku, když potřeboval a chválila a chválila. Po dvou měsících to už problém nebyl.
    S jídlem měl problém vždy, doteď (7 let) hodně bojujeme, co bude jíst a co ne, mohlo to být horší. Hlavní je nenahrazovat jídlo sladkostmi, pochutinami, aby alespoň něco snědla, je to cesta do pekel. Na hlad jěště žádné dítě dobrovolně neumřelo.

    S druhou dcerou je všechno podstatně jednodušší, nic nehrotím a jedeme si ve svém režimu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor, ta genetika mě uklidňuje. Máme naštěstí oba s mužem zdravé zuby, tak snad na tom něco bude. :)

      Vymazat
  4. Aaa, diky za Vas příspěvek, uz jsem si říkala, jaké jsou u vás změny...jsem totiz nehezky rada, kdyz si můžu přečíst, jak se bojuje jinde a jak to jako matky prožíváme. Náš syn je velmi aktivní, nejlépe se cítí, kdyz je nejméně metr nad zemi na čemkoliv. Říká mami,mami, pes a vlak. Pláče velmi často, jidlo je jeden den v pohode, jeden den nic. Uspavani pouze v Kibi nositku a opakovane nocni buzeni normou. Čištění zubů jakoby neexistovalo. Nočník jsem jeste v 15m ani nekoupila, nemam na to zatim silu. Zda se mi to nebo nám chybi napojení na nase deti? Kdo nezažil, nepochopí..člověk se může roztrhat snahou a stále novými nápady a zpětná vazba je minimální. U nás je rozdíl v tom, že manžel to nedává, to je pak teprve tanec:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco na tom napojení bude. Teď čtu knížku Aha rodičovství a v lecčem mi otevřela oči. Snažím se tomu teď nechat víc volný průběh a míň řešit ty nedokonalosti. A musím říct, že jsem k uspávání přistoupila jinak - jdu tam s ní s tím, že ať to trvá tak dlouho, jak ona potřebuje, jen ať u toho nepláče. Nesahám na ni, nepokládám ji a jen čekám, až si lehne a usne sama. A ono to funguje! Sice stále přes půl hodiny, ale bez pláče a to je pro mě obrovský pokrok a úleva :) Držím pěsti, ať to zvládáte a manžela zprdněte - jak "nedává"?! Chlap musí být ženě parťák a opora, žádné nedávání! Já bych byla bez toho svého už asi dávno v blázinci...

      Vymazat
  5. A já vůbec nebudu poučovat (:D), jen konstatuji:
    - když začne dítě mluvit, tak je to na jednu stranu fajn, protože si "zpravidla" řekne, co chce (když řve, tak jí není rozumět a jen škytá nějaké slovo a vzteká se, že nechápeme, takže taky nic moc :D), ale když byla doteď hyperaktivní, tak teď si k tomu ještě povídá - nonstop a všude a stále dokola. Naštěstí zatím nezačalo období "a proč?", ale někdy bych byla ráda, kdyby byla zticha :))
    - nám uspávání trvá cca 4 hodiny ze dne..takže jde to i hůř a taky strašný řev, scény, sousedi si asi musí už myslet :-/ Poslední 3 týdny je to fakt katastrofální a totálně na mozek
    - u nás nočník stále téměř nic - to má Matilda můj obdiv :) My stále vysvětlujeme už několik měsíců a ona stále nic (25 měsíců) :-/
    - u nás jede Mickeyho klubík, z něj se naučila i takové věci jako počítat (sice zmateně :D), tvary (kruh, obdélník) a slova jako lupa, hledat stopy, kladivo... :D Takže celkem doporučuju :)
    - jídlo u nás tak střídavě - dost si vybírá už a nejraději by jedla jen sladké...och, ano, může to způsobovat ty problémy s usínáním, to nepopírám...Já se bránila tomu dávat jí sladké hodně dlouho, ale tchýně jí tajně nacpávala lentilkama...tak si zvykla no :)

    ...takže naše děti jsou možná v mnoha věcech dost podobné a neboj, taky znám "milion" maminek, kterým děti spí tak 16 hodin denně!!! (naše když dá dohromady 10 tak je to zázrak) a které usínají samotné a nebudí se a sní všechno...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už si asi zvykám, že moje dítě je prostě trošku jiné :-D A krom chvilek, kdy bych ji nejraději zmydlila (ale ovládám se:), jsem za to ráda. Bude to osobnost! :)

      Vymazat
  6. Naše mladá si nechala dobrovolně čistit zuby tak, že u toho zpíváme - ostatně jako u všeho, co moc nemusí. Taky jsme zjistili, že jí asi vyhovuje jen curaprox pro děti a když měla jiný kartáček, tak byl asi moc tvrdý a tím spíš si nenechala vyčistit vůbec nic.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kez by to bylo (u nas) tak jednoduche;-)

      Vymazat
    2. Přesně. Typů kartáčků jsem zkusila mraky, zpívala jsem od Když jsem já sloužil to první léto po Rammsteiny a nefunguje nic :-(

      Vymazat
  7. No já malýmu (skoro 18 měsíců) telku nepouštím vůbec, občas je zaplá jen když na něco koukám já a jeho to většinou nezajímá. U jídla jsme ale začali dělat asi taky ne moc dobrou věc - prohlížíme si knížky, a u toho do něj něco dostanu aniž by prchal ze židličky :) Na zuby jsme nejprve chodili spolu, že jsem mu je čistila, teď oznámím že jdem čistit a on si sám vezme kartáček a žmoulá ho v puse (čistící efekt nula ale snaha je) :) Nočník je problém, trénujeme už vlastně od půl roku, že při každém přebalování ho na něj posadím, jsou dny kdy do něj čůrá kaká, jsou dny kdy je neustále posranej v plíně :) někdy z nočníku vstane a za 5 vteřin se vyčůrá vedle něj... no zatím je to boj, ale potřebovala bych to vyřešit brzy, než se narodí sourozenec :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížky jsou pořád lepší než telka, ale Máťa by je zakydala jídlem, protože teď je ve fázi "sama sama" :) No jsem zvědavá, jak to pak půjde s malým prďolkou, budeš mít doma takové dvě miminka :) Ale aspoň si to "odbudeš" naráz, určitě to svoje výhody má :)

      Vymazat
  8. U nas rika par slov, mama ci mamo vola furt, hlavne kdyz neco potrebuje (coz je skoro furt). Povidat si uz trochu umi, jen na vse odpovida: ne, k obedu bylo (verze pro me) neco horkeho, verze pro tatu: ryze, ve skolce byla pokazde veverka, ktera pistela a jedla orisky.. no k tomu, abych se neco dovedela, a ne jen sdeloval neco, z ceho mame radost, to ma jeste daleko, ale aspon zaklad dialogu:-) jidlo ji uz pekne, ale musi byt normalne ochucene. Branim se jen pepri, chilli a bilemu cukru. Zuby asi jak u vas.. na video se diva taky dost, snazim se aspon snidani a obed dat bez nich. Raduju se z kazdeho vyvoje, kdyz nesrovnavam, tak je i nezkalena:-) pochopil treba ted nedavno koncept ted- potom. Da se obcas vodit za ruku. Zjistila jsem, ze uz tridi podle barev. Obcas dojde s novym slovem. Podaril se mu kotoul sejdrem:-) po tom prvnim roce mi prijde vsechno super, tj lepsi nez bylo. Spi sice pres den hodne na me a uspavam pres den na prsu, ale aspon jsme vsichni v klidu. Nocni uspavani zvladame vykladanim vymyslenych pohadek (ctene nerad) a tulenim se. Spi pak do peti vicemene v kuse. Pak usne jeste vetsinou na hodku na prsu. Je to uz takova pohoda docela, konecne jsme si nasli k sobe cestu, abychom byli spokojeni vsichni.. vice mene:-) smirili jsme se s absenci dovolenych, jidlech v restauracich, navstev koncertu, spolecenskych akci, s minimem casu na sebe.. ale malej punta nam to zas vraci jinak:-) kdyz mi usne na rameni, ruku zastrcenou do meho rukavu a spokojene oddechuje, tak je to pro me snad nejlepsi pocit na svete.

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý den, čtu u Vás poprvé :). Hezky napsáno! Úplně vidím sebe u prvního dítěte! Člověk na to stvoření zbožně kouká, přeje si, aby bylo zdravé, šikovné, dýchal by za něj. Ví, že srovnávat děti se jako nemá, ale přeci jen "výkony" okolních dětí dokáží člověka znejistit, zda u nás všechno běží, jak má. Být první dítě je prostě takové. Rodiče se na něm, co je normální, teprve učí, jsou natěšenější na pokroky, trochu netrpělivější, na druhoustranu zase dětem věnují tolik péče, času a zájmu, kolik se těm dalším už asi nedostane. Má to svoje, jako všechno. Ale je to krásné a už se to nevrátí!

    Hlasuju pro kartáček Curaprox smart. Je nejměkčí a hodně ochlupený :). Když už tam človek někam šmátne, aspoň to nebolí a něco málo to vezme :). Je fakt, že 90% kartáčků pro mrňata má hodně málo celkem tvrdých štětin a ty batolata to leckdy při tom zoufalém zápasu kdo s koho bolí.

    Moje troška do statistiky: naše děti nespaly první rok pres den vůbec, druhý rok hodinku, po které byly mrzutější než před spánkem. Budí se v noci stále (nejstarší kus má 4r) a asi budou ever after! :D Jelikož se hlásím do tábora měkkých rodičů, reagovali jsme na to tak, že spíme společně v obří posteli. Starší dcera jednoho dne sama odešla do svý. :)

    Plíny - do 2 let to dává málokdo! (Jsem pediatr) Ano, jde to dřív. I my jsme to vzhledem k tehdy nedobrovolnému látkování všech uměl dřív. Ale vyžaduje to "tehdejší" metody. :) Jde jen o to, kolik času tím učením chce člověk strávit, tak tomu přizpůsobit začátek. :)

    Mluvení - zase, jen málo rodičů při 18m prohlídce tvrdí, že jejich dítě spojuje slova. Pokud rozumí, má o komunikaci zájem, vyhledává kontakt, pak v 19m nulové znepokojení :). Zase když už to mluvit umí, začne to klást požadavky, tvrdě! Každé období má něco do sebe! :D Ale pozorovat ty pokroky je krásný, to bezesporu! ;) Ať se daří! :)

    OdpovědětVymazat
  10. U nas cisti zuby oblibeny plysak opicak Zdenda...pred spanim se z nej atava šikovný dentalni hygienista a Barci s cistenim pomuze. Ona si je pak cisti i sama a na oplatku i jemu. Neni to dokonale, ale aspon neco a bez revu ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. U nas cisti zuby oblibeny plysak opicak Zdenda...pred spanim se z nej atava šikovný dentalni hygienista a Barci s cistenim pomuze. Ona si je pak cisti i sama a na oplatku i jemu. Neni to dokonale, ale aspon neco a bez revu ;-)

    OdpovědětVymazat