čtvrtek 5. července 2018

Mikeš nespavec

Fakt nekecají, když tvrdí, že každé dítě je jiné. I když jsou to třeba sourozenci. Matilda první rok svého života doslova prořvala. Byla téměř ničím nezabavitelná, náročná, nespokojená. Co ji dokázalo rozveselit byla například návštěva, nebo když se u nás něco dělo. Sama doma s matkou - nuda. Mikeš je úplný opak. Možná je to tím, že je to dle horoskopu "citlivý ráček"? Mikeše každá návštěva cizích lidí totálně rozhodí a rozpláče. Nemá rád, když u nás pobíhaj a křičí cizí děti. Má rád svůj klídek a úplně nejvíc, když jsme doma sami. To se pak dokáže v pohodě sám zabavit na zemi, leze si a objevuje. S malou Matildou jsem se nezvládla pomalu ani převlíknout ráno z pyžama, zato s Mikešem zvládnu (v rámci možností) uklidit i přečíst kousek z knížky (když je Máťa ve školičce samozřejmě). Matildě jsem neustále kupovala nějaké hračky a knížky, jen aby měla nové vjemy a pořád tolik nebrečela. Mikeš nic nepotřebuje. Od narození jsem mu nekoupila jedinou hračku. Žužle si Matildino duplo, hraje si se smetákem, tříská do psích misek.

sourozenci, nespící batole, batole, roční dítě, spánek miminek

Matilda přes den spala zásadně v jedoucím kočárku. Co jsem se nabrázdila kilometrů s audioknížkama v uších a záviděla holkám, které položí dítě do postýlky a hodí si nohy nahoru. Mikeš spával celkem dobře v kočárku prvního půl roku a pak se začalo uspávání tak kazit, že už nebyl schopný zabrat ani po půlhodině drndání. Nakonec jsem zjistila, že nejlíp spí právě v postýlce. Stačí si s ním v nosítku sednout na pět minut na balón, pohoupat se v bocích a spícího ho vyklopit do postýlky. Je to docela rychlovka. Jenže je tady jedno velké ale. Zrovna u něj bych totiž potřebovala, aby mi spal v kočárku a já tak mohla jít s Máťou na hřiště a zaparkovat ho někde pod stromem. Takhle jsme totiž dvakrát denně uvázaní doma a čekáme, až se mladý pán probudí, abychom mohli jít ven. Zas tak tragické to ale není. Mikeš je totiž houby spáč a dává si průměrně dvě půlhodinovky za den, někdy mu stačí ještě míň.

sourozenci, nespící batole, batole, roční dítě, spánek miminek

A jsme u nočního spaní. V noci nám blbě spali a spí obě děti. Matilda se budí občas i teď ve třech letech. Zruba do dvou let se budila několikrát za noc. A Mikeš? Hrůza. Když slyším zase story o tom, jak se kamarádkám budí děti jednou, dvakrát za noc, případně ji prospí celou, tak se snažím nezávidět. Ale závidím, strašně! Ne ty děti, samozřejmě. Ale to, že jsou ty holky vyspané. Já už ani nevím jaké to je "být dobře vyspaná". Nebo jen "být vyspaná". Jaké to je spát třeba čtyři hodiny v kuse.... Co máme mladého pána, tak jsem neměla interval delší než dvě hodiny. V těch lepších nocích, kdy ho netrápí zoubky, břicho, separace, úzkost a kdo ví co ještě může mimino všechno trápit, se vzbudí třeba třikrát, čtyřikrát. V hodně špatné noci, kdy třeba rostou zuby, je vzhůru co dvacet minut a velkou část noci prořve. A tím prořve myslím takový ten šílený řev, kdy se mu v puse třepe jazýček a sousedi si musí myslet, že ho podřezáváme... Je fakt, že v takové noci mám chuť podříznout sebe a ráno mám co dělat, abych se nerozbrečela, protože jsem tak strašně unavená. Znáte ten pocit jak při nejhorší kocovině. No a tak si to představte v kuse rok s nemožností se dospat, kdy máte před sebou celý den kdy musíte naplno fungovat a víte, že si prostě neodpočinete. A Matilda na moji únavu opravdu ohledy nebere. Takže úplně naplno a otevřeně závidím všem, kteří v noci spí!

Chápu holky, které mají spavé děti, že se rozhodnou jít do třetího dítka. Mít spavé děti, tak to snad zvažuju taky. Mikeš je totiž přes den takové usměvavé nenáročné zlatíčko, že kdyby ještě navíc v noci dobře spal, chtěla bych taky možná další takové úžasné miminko. Protože jsou ty noci u nás ale takové jaké jsou, tak nejsem padlá na hlavu, abych si tuhle srandu dobrovolně přivodila ještě jednou. Nespí dvě, třetí by jistě nespalo taky.

Další rozdíl mezi mými krakeňaty je, že oproti Matildě je Mikeš hodně kontaktní a tulivý. To je příjemná změna. Máťa byla od mala takový samorost a nezávislák. I teď musím o pusinku prosit na kolenou. Mikeš je závisláček a potřebuje mě mít pořád na očích. Strašně rád se tulí, tiskne ke mně obličej a lepí se mi na nohy, když vařím. Možná i proto tak dobře usíná v nosítku, kde mi zavrtá hlavu do výstřihu a je za chvilku tuhý. I v noci chce být přitulený a nejspíš tím neustálým buzením pořád kontroluje, jestli tam ještě jsem.

Jinak, Miky je stále kojený, i když přes den už minimálně, téměř vůbec. Stále nechce jíst kousky a všechno mu musím mixovat do hladka. I kupované skleničky musím ještě domixnout tyčákem. Ovoce nebo chleba už naštěstí požužlá, i když toho takhle moc nesní. Je strašně bystrý, miluje hudbu a úplně nejvíc, když muž hraje na kytaru. A miluje Matildu. Když ji ráno vidí, úplně se rozzáří. Čím dál častěji už si spolu hezky hrají a Matilda je, až na výjimečné chvíle, kdy mu vyrve z ruky nějakou hračku nebo mu přišlápne ruku, skvělá a úžasná sestřička. Musím říct, že je fakt radost ty dva pozorovat a vidět, jak to jejich pouto roste a sílí. Nejlepší dárek, který můžete dítěti dát je sourozenec. S tím souhlasím na sto procent.

sourozenci, nespící batole, batole, roční dítě, spánek miminek

5 komentářů :

  1. A cetla jste Slzy raneho detstvi? Je to asi trochu kontroverzni kniha, ale zkusila bych vsechno kvuli trose spanku.

    OdpovědětVymazat
  2. Muzete zkusit po uspani prendat do kocarku a vyrazit ven.Jestli spi jen pul hodky a probudi se s dobrou naladou...Jinak my mame super narocne dite 18m a dalsi dite je pro nas nocni mura:)

    OdpovědětVymazat
  3. Náš prcek je taky nespavec. Přes den mi usne jenom v šátku, nebo návštěvě na rukách (maximálně ještě tak u muže). Je strašně společenský a potřebuje pořád nějaký stimul, jinak se začne nudit a řve a řve. A u něj to přechází právě do toho šíleného hysterického jekotu, kdy až přestává dýchat, jak se vzteká, takže to bývá veselé... naštěstí ho občas zabaví táta tak si můžu aspoň zaběhnout na záchod. A se spánkovou deprivací jsem zvyklá žít už z dob před dítětem, ale stejně bych si teď v blízké době druhé nepořídila. Možná až bude malému tak pět šest let tak o tom začnu uvažovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Starsi cervencovy syn (citlivy racek :-)) byl stejne pekelne dite jako vase Matilda Neustale vyzadoval pozornost, pres den spal jedine v jedoucim kocarku, noci - to radsi ani nevzpominat... Spani se zlepsilo vloni kolem druheho roku. Ted mame pulrocni dceru, pres den zlate, stale usmevave dite. Sama si nekde v koute ozuzlava brachovi hracky nebo pozoruje co se deje, usina v postylce, pomalu o ni nevim. Ale noci... opet hruza Budi se, nespi, naprosto netusim, kam se to pres den pohodove dite "ztraci". A tak odpocitavam dny, tydny a mesice, doufam, ze to bude jen do tech dvou let a utesuji se tim, ze je to rozhodne naposledy Do tretice ani omylem!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Jo sestřenka má tři dítka, první dva kluci byli prý úplně bezproblémoví a nejmladší dcera nespí a je akční. Sestřenka na to konto nejednou prohlásila, že kdyby se Anča narodila jako první, tak zůstane jedináček.

    OdpovědětVymazat